Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3496/15

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci stěžovatelky Befacoal s. r. o., se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, právně zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Žitná 47, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. září 2015 č. j. -24 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2015 č. j. -77, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 11. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným usnesením zastavil řízení o kasační stížnosti směřující proti ústavní stížností napadenému usnesení Městského soudu v Praze, a to pro nezaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatelka ve svém návrhu mimo jiné uvádí, že Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku, a to navzdory tomu, že v jiných svých rozhodnutích uvádí, že je v rozporu s právním pořádkem, aby on sám rozhodoval o prominutí soudního poplatku. Stěžovatelka má za to, že v dané věci byl zvýhodněn stát, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.

Z ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu vyplývá, že usnesením ze dne 1. 9. 2015 č. j. -13 byla stěžovatelka v souvislosti s podanou kasační stížností Nejvyšším správním soudem vyzvána k zaplacení soudního poplatku, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Jelikož se tak nestalo, Nejvyšší správní soud podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s , řízení o kasační stížnosti zastavil.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se prakticky totožnou ústavní stížnosti téže stěžovatelky v minulosti již zabýval a na závěrech uvedených ve věci

sp. zn.

nemá důvod čehokoliv měnit.

Ustanovení dává v zájmu racionality a efektivity řízení Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů či správních orgánů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

Stěžovatelka ve svém návrhu neuvádí žádný konkrétní argument, z něhož by bylo možno dovodit protiústavnost napadených usnesení a pouze v obecné rovině Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že rozhodl v rozporu se svou vlastní judikaturou. Přitom ovšem neuvádí s jakou. V souvislosti s uvedeným Ústavní soud podotýká, že i kdyby tomu tak skutečně bylo, není jeho úlohou sjednocování judikatury obecných soudů. Z napadeného odůvodnění Nejvyššího správního soudu je zcela zřejmé, že stěžovatelka byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku a rovněž byla poučena o následcích nezaplacení.

Z ústavněprávního hlediska není Nejvyššímu správnímu soudu čeho vytknout. Lze-li považovat usnesení kasačního soudu za ústavně konformní, je bezpředmětné se zabývat námitkami směřujícími proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2015 č. j. -77.

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu