Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 603/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Befacoal s.r.o., se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Žitná 47, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. -21, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel ústavní stížností, podanou v zákonné lhůtě ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ], brojí proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť tvrdí, že jím byl porušen y (dále jen „ “) a a d (dále jen „ “).

2. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným usnesením zamítl kasační stížnost stěžovatele, jíž se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. -75, kterým tento soud z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil řízení o žalobě stěžovatele.

3. Stěžovatel ve velmi lakonicky pojaté ústavní stížnosti, omezující se v podstatě jen na citaci shora uvedených článků y a y, koncentroval vlastní argumentaci do jediné věty, že „nebylo přihlíženo k jeho úkonům, tj. žádosti o prominutí soudního poplatku, nebyly akceptovány vlastní rozhodnutí v obdobných věcech těmito soudy a stěžovatel byl oproti státu postaven do pozice nerovnoprávného účastníka.“

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

5. Takové zásahy či pochybení obecných soudů či správních orgánů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Především, jak plyne ze shora uvedeného, stěžovatel neuvádí žádný konkrétní argument, z něhož by bylo možno dovodit protiústavnost napadeného usnesení, když toliko ve zcela obecné rovině Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že nebylo přihlíženo k jeho úkonům a že nebyla akceptována jeho vlastní rozhodnutí – ovšem bez jejich jakékoliv bližší specifikace, o jaká rozhodnutí se vlastně má jednat. Navíc, jak plyne z obsahu citovaného usnesení Městského soudu v Praze i z napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, městský soud žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nevyhověl již usnesením ze dne 27. 2. 2015 a následnou kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 5. 2015. Stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani po další výzvě městského soudu a opětovně požádal o jeho prominutí. V rámci řízení vedeného u stejného soudu pod sp. zn. mezi stejnými účastníky nicméně stěžovatel byl rovněž vyzván k tomu, aby předložil veškeré doklady prokazující jeho tvrzení o vedení exekuce proti němu, což však neučinil a navíc ze sdělení Finančního úřadu pro hl. m. Praha ze dne 9. 9. 2015 plyne, že proti stěžovateli není vedena daňová exekuce. Proto bylo řízení o podané žalobě zastaveno a následná kasační stížnost byla zamítnuta Nejvyšším správním soudem.

6. Z uvedené rekapitulace případu má Ústavní soud za zcela zřejmé, že stěžovatel byl opakovaně vyzýván k zaplacení předmětného soudního poplatku a byl náležitě poučen i o následcích jeho nezaplacení. Rovněž závěr správních soudů učiněný v tom smyslu, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, přičemž v daném případě stěžovatel žádné konkrétní okolnosti nepředložil, je plně ústavně konformní. K obdobnému závěru Ústavní soud ostatně dospěl ve věci stejného stěžovatele již v usnesení ze dne 15. 3. 2016,

sp. zn.

.

7. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu