Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2240/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BENET GROUP, a. s., se sídlem Křesomyslova 284/23, 140 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 14/975, 170 00 Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -783 ze dne 28. dubna 2015 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -577 ze dne 13. března 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a 36 d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 4. 2011 č. j. -473 k žalobě stěžovatelky domáhající se určení vlastnictví podniku určil, že podnik koupený společností CASH & CAPITAL, a. s., identifikační číslo osoby 25619942, smlouvou ze dne 29. 12. 2000, uzavřenou se správcem konkursní podstaty úpadkyně ČKD Blansko, a. s., identifikační číslo osoby 00002208, spadá do konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s. (výrok I), určil, že do konkursní podstaty úpadkyně CASH & CAPITAL, a. s., spadají i ve výroku specifikované nemovitosti (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). K odvolání obou žalovaných Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl dle (dále též " ") jako zjevně bezdůvodné.

Proti rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka vyjádřila své přesvědčení, že v rozporu se zákonem došlo k faktickému odejmutí vlastnictví k majetku společnosti CASH & CAPITAL, a. s., a tedy i k jejímu majetku. Současně je přesvědčena o tom, že vyslovením závěru o nedostatku aktivní legitimace pro vedení daného soudního řízení Nejvyšším soudem a Vrchním soudem v Praze došlo i k porušení práva na spravedlivý proces, neboť v tomto důsledku byla dle svých slov vyloučena z možnosti domáhat se ochrany svých práv u soudu.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, i obsah naříkaných soudních aktů, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o změně výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze a zamítnutí určovací žaloby pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky je plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, dle níž konkursní věřitel, který má za to, že do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce měl správce konkursní podstaty zahrnout i další majetek, který by byl následně v konkursu zpeněžen a výtěžek zpeněžení byl použit k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů, má k dispozici jiné právní nástroje k dosažení sledovaného cíle než žalobu o určení vlastnického práva úpadce k takové věci [ ] (viz Vrchním soudem v Praze i Nejvyšším soudem vzpomínaný rozsudek sp. zn. ze dne 25. 4. 2007, publikovaný v časopise Soudní Judikatura č. 11, roč. 2007, č. 160). Dlužno podotknout, že Ústavní soud již tuto judikaturu ve své rozhodovací činnosti jako ústavně konformní aproboval (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 11. 2010 či usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 10. 2012, dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz). V podrobnostech proto na odůvodnění těchto rozhodnutí postačí odkázat.

Za daných okolností tudíž Ústavní soud musil přikročit k odmítnutí ústavní stížnosti dle jako návrhu zjevně neopodstatněného.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 28. června 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu