Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1781/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje DavidaUhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Electra Tours s. r. o. se sídlem v Praze, Vodičkova 736/17, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem v Praze, Bělohorská 163, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -54 ze dne 27. dubna 2016, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka byla před Obvodním soudem pro Prahu 1 žalována o zaplacení 8 780 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla představovat slevu z ceny zájezdu (5 403 Kč) a náhradu nemajetkové újmy za narušení dovolené (3 377 Kč). Obvodní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka žalobcům nezajistila ubytování po celou smluvenou dobu zájezdu. V hotelu bylo zarezervováno více míst, než bylo dostupných. Žalobci (manželé s šestiletou dcerou) tak první noc museli strávit na recepci. Požadovaná sleva z ceny zájezdu podle soudu odpovídala jedné šestině zájezdu, která byla zmařena. Podle soudu nese za pochybení hotelu stěžovatelka, a to tím spíše, že ji delegátka před zájezdem na nebezpečí nadrezervace míst upozorňovala. Požadovanou náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 125,70 Kč za den a osobu soud také shledal přiměřenou. Stěžovatelce tak uložil povinnost zaplatit žalobcům 7 654,30 Kč se zákonným úrokem (výrok II) a 6 603,70 Kč na náhradě nákladů (výrok III). Vůči nezletilé žalobkyni řízení v rozsahu 1 125,70 Kč zastavil (výrok I).

2. Proti rozhodnutí obvodního soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Porušení tohoto práva stěžovatelka spatřovala v tom, že soud vydal překvapivé rozhodnutí, v němž nepopisuje, jak hodnotil jednotlivé důkazy a jaké zjištění z nich učinil. Soud se také nevyjádřil k některým rozporům mezi důkazy. Hodnocení zájezdu závisí na osobnosti zákazníků, je jen těžko uchopitelné. Z odůvodnění také neplyne, proč konkrétní přisouzená částka odpovídá jedné šestině zájezdu, neboť počet účastníků se v průběhu řízení měnil. Není jasné, zda se jedná o nárok i nezletilé žalobkyně, která žalobu vzala zpět. Výpočet soudu je tak zcela nepředvídatelný. Samotný návrh na zahájení řízení byl vadný - nevymezuje, jak má být žalobcům plněno. Soud si takovou skutečnost nemůže dovodit sám. Nadto nebylo ani prokázáno, že žalobci jsou manželé a v jakém režimu probíhá správa jejich společného majetku. Zároveň stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil (nepřípustnost odvolání pro bagatelnost), neboť zabraňuje sjednocování judikatury v obdobných věcech, omezuje tak předvídatelnost uplatňování z roku 2012.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, ale zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

4. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši, zpravidla nemůže dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele, resp. jeho majetkové poměry. Výjimkou mohou být případy, kdy s ohledem na konkrétní okolnosti věci (jako např. majetková situace dotčeného subjektu) bude možno usoudit jinak, popřípadě dopustí-li se orgány veřejné moci natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastává kolize se samotnou podstatou určitého ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Tento přístup nelze chápat jako odepření ochrany základních práv a svobod, nýbrž jako praktické promítnutí postavení Ústavního soudu v systému ústavních orgánů České republiky a účelu řízení o ústavní stížnosti. Podobně k těmto sporům ostatně přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v praxi např. rozhodnutí ve věcech Korolev proti Rusku č. 25551/05 ze dne 1. 7. 2010, Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011 nebo Šumbera proti České republice č. 48228/08 ze dne 21. 2. 2012].

5. Výše sporné částky je bagatelní a stěžovatelka žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsala. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda rozhodnutí obvodního soudu porušilo podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky.

6. Z napadeného rozhodnutí jsou dostatečně zřejmá skutková zjištění soudu, tak i jeho právní hodnocení (podle má soud uvést pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci). Zjevně neopodstatněná je námitka, že výpočet soudu byl nepředvídatelný. Samozřejmě platí, že pokud soud počítá, má počítat správně (srov. rozsudek NSS č. j. -24 ze dne 24. 8. 2005, publ. pod č. 1390/2007 Sb. NSS, známý též pod populárním názvem signifikace multiplikace). V projednávané věci je přisouzená částka vypočtena jako součet slevy odpovídající 16 %, tj. přibližně jedné šestině ceny dovolené (zmařený den) a nemajetkové újmy vypočtené jako jedna desetina ceny dovolené celkem pro tři žalobce (následně snížené o třetinu odpovídající zpětvzetí žaloby nezletilou žalobkyní). Obdobný postup ostatně žalobci navrhli již v žalobě, stěžovatelka tak těžko mohla být překvapena - nebyla zbavena možnosti skutkově a právně argumentovat v této souvislosti [nález

sp. zn.

ze dne 12. 10. 2005 (N 198/39 SbNU 105)]. Výpočet soudu je sám o sobě v zásadě správný [(33770 × 0,16) + (33770 × 0,1 × 2/3) ? 7654] a vůči jednotlivým krokům stěžovatelka nic nenamítla. Ústavní soud tak neshledal, že by obvodní soud porušil podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky.

7. Poukazoval-li stěžovatel na ztížení možnosti sjednocovat rozhodování soudů v bagatelních věcech, lze jej odkázat na výše uvedené úvahy o možnosti závažného zásahu do práv jednotlivců s ohledem na výši sporné částky. Nadto je Nejvyššímu soudu stále zachována možnost postupu podle § 14 odst. 3 zákona o soudech a soudcích. Ústavní soud tak nepřípustnost odvolání pro bagatelnost v projednávané věci neshledal protiústavní [usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 6. 2001 (U 22/22 SbNU 387) a nález

sp. zn.

ze dne 11. 4. 2012 (N 77/65 SbNU 73)].

8. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i akcesorický návrh na zrušení [usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 10. 2001 (U 36/24 SbNU 529)].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu