Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 846/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti společnosti KUBDAT Software, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Volgogradská č. 74, Ostrava, zastoupené JUDr. Adamem Daňkem, advokátem se sídlem V Přístavu č. 1585/12, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 9. 2015 č. j. -183 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015 č. j. -201, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "soud II. stupně"), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "soud I. stupně") týkající se odmítnutí žaloby na náhradu škody podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen " ") z důvodu nedoplnění podání podle (dále jen " ). Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými soudními rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle a 3 a d (dále jen " "). K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku procesních vad a nesprávného postupu soudů, kdy v prvním stupni o odmítnutí její žaloby rozhodoval asistent soudce.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou domáhala po žalované (České republice - Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 83 545 737 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla být způsobena při výkonu veřejné moci nesprávným, resp. neexistujícím úředním postupem a nesprávnými, nezákonnými, popř. neexistujícími rozhodnutími rejstříkového soudu, orgánů činných v trestním řízení a soudem ustanovené likvidátorky. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozhodnutím žalobu odmítl podle Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žaloba ve spojení s doplňujícími podáními byla navzdory textové rozsáhlosti nejasnou v tom smyslu, že neobsahovala specifikaci konkrétního nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, které by měly být v příčinné souvislosti se stěžovatelkou tvrzenou škodou, jejíž náhrady se domáhala. Na základě odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno v záhlaví označeným rozhodnutím soudu II. stupně.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří ke stěžejním otázkám.

Ústavní soud konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Ostatním soudům přísluší, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly interpretaci jiných než ústavních předpisů a použily je při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů, případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. kupř. nález

sp. zn.

).

Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal.

Ústavní soud se ve své judikatorní praxi opakovaně zabývá rozhodováním civilních soudů o nárocích plynoucích ze , přičemž pravidelně konstatuje, že plně respektuje pravomoc soudů posoudit existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (srov. nálezy

sp. zn.

nebo

).

V projednávané věci stěžovatel rozporuje zejména nesprávný postup soudu I. stupně, který žalobu stěžovatele odmítl pro její neopravení či nedoplnění s tím, že v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat. Napadené rozhodnutí vydal asistent soudce, jehož rozhodovací pravomoc na základě , o soudech a soudcích (dále též jen "zákon o soudech a soudcích"), odpovídá pravomoci vyššího soudního úředníka podle , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství (dále jen " "). Podle platného znění zákona o soudních úřednících může soudní úředník v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou vedení jednání ve věci samé, rozhodování ve věci samé formou rozsudku nebo v dalších taxativně uvedených případech.

K rozsahu provádění úkonů vyššími soudními úředníky se Ústavní soud vyjádřil v usnesení

sp. zn.

, kde uvedl, že v případě pochybností, zda může určitý úkon učinit jiná osoba než soudce, je třeba vykládat takové ustanovení zákona restriktivně, tj. že jej učinit nemůže. V projednávané věci nicméně Ústavní soud neshledává pochybnosti, zda daný úkon mohla učinit jiná osoba a ztotožňuje se se závěry soudu II. stupně, podle něhož usnesení o odmítnutí žaloby z důvodu neopravení či nedoplnění podání podle nemělo povahu rozhodnutí ve věci samé a mohlo tedy být vydáno asistentem soudce podle zákona o soudech a soudcích ve spojení s zákona o soudních úřednících.

Ústavní soud respektuje závěry soudu II. stupně, podle něhož na posouzení projednávané věci nedopadá stěžovatelem zmiňovaný nález zdejšího soudu

sp. zn.

. Tímto nálezem Ústavní soud zrušil ke dni 31. 12. 2013 ustanovení § 11 zákona o soudních úřednících z důvodu jeho rozporu s tehdejším ustanovením § 10 téhož zákona. Podle dřívějšího znění zákona o soudních úřednících mohl vyšší soudní úředník provádět jenom to, co bylo v tomto ustanovení výslovně uvedeno, zatímco podle mohl činit všechno kromě toho, co mu bylo výslovně zakázáno. Dne 1. 1. 2014 však nabyl účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Součástí tohoto zákona byla mimo jiné též změna zákona o soudních úřednících, na jejímž základě bylo do tohoto zákona znovu vráceno ustanovení v upravené podobě, současně však došlo ke zrušení ustanovení zákona o soudních úřednících.

Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, jak vedl stěžovatelku (žalobce) k opravě žaloby. Usnesením ze dne 30. 3. 2015 č. j. -35 (potvrzeným k námitkám stěžovatelky usnesením ze dne 6. 8. 2015 č. j. -149) jej vyzval k odstranění v usnesení vytčených vad žaloby, k čemuž jí poskytl přiměřenou lhůtu s poučením, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě opraveno a doplněno, soud podání usnesením odmítne. Stěžovatelka na výzvu soudu reagovala podáními, jimiž k opravě žaloby nedošlo. Soud I. stupně též v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vysvětlil, v čem spočívaly vady, které nebyly odstraněny a pro něž nebylo možno žalobu projednat. Civilní soudy v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly, z jakých důvodů nebyla žaloba způsobilá k projednání, neboť stěžovatelka dovozovala odpovědnostní titul z kumulace celé řady skutků různých subjektů, k nimž došlo v letech 2003 až 2011. Rovněž soud II. stupně se v odůvodnění rozhodnutí podrobně zabýval všemi námitkami stěžovatelky.

Oba soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně, srozumitelně a úplně odůvodnily. Ústavní soud tedy neshledal důvody ke kasaci napadených rozhodnutí.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2016

JUDr. Jaromír Jirsa

předseda senátu