Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2718/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marii Konevy, zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem, sídlem Revoluční 1082/8, Praha, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. června 2015 č. j. -36, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 9. 2015, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedený rozsudek, kterým byla zamítnuta její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 5. 2015 č. j. -65. Tímto usnesením bylo z důvodu nezaplacení soudních poplatků rozhodnuto o zastavení řízení o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 12. 3. 2015 č. j. MV-57123-3/SO/sen-2012, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 22. 3. 2012 č. j. OAM-63119-10/DP-2011, kterým byla zamítnuta její žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.

2. Stěžovatelka nepopírá, že soudní poplatek za podanou žalobu neuhradila ve lhůtě stanovené ve výzvě krajského soudu a přiznává, že částečně za to může špatná komunikace mezi ní a jejím právním zástupcem. Zároveň je však přesvědčena, že chybně postupoval i krajský soud, zejména pak tím, že výzvu k úhradě soudního poplatku měl poslat nejen jejímu právnímu zástupci, ale zároveň i přímo jí. V tomto směru stěžovatelka odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 1999 sp. zn. (SJS 665/2000) dle kterého "Výzvu k zaplacení soudního poplatku, splatného při podání žaloby v dodatečné lhůtě stanovené soudem podle ustanovení zákona ČNR č. , adresuje soud vždy žalobci (žalobcům), tj. i v případě, že žalobce je zastoupen advokátem s procesní plnou mocí, kterému se tato výzva doručuje ( )." Jde sice o judikát občanskoprávní, nicméně stěžovatelka nevidí důvod, proč by mělo v oblasti správního soudnictví platit něco jiného.

3. Stěžovatelka se zároveň domnívá, že krajským soudem stanovená týdenní lhůta k úhradě poplatku byla nepřiměřeně krátká. Zde poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007

sp. zn.

(N 193/47 SbNU 539), ve kterém Ústavní soud konstatoval, že "považuje třídenní lhůtu k dodatečnému splnění poplatkové povinnosti zásadně za nedostatečnou". V kombinaci s tím, že právní úprava neumožňuje akceptaci pozdějšího zaplacení poplatku, pak dle stěžovatelky nastala situace porušující její právo na soudní ochranu zaručené a 2d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II.

4. Ještě dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky ustanovení až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

III.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srovnej a až 92y (dále jen "")]. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

7. Nutno konstatovat, že všemi námitkami nyní vznášenými v ústavní stížnosti se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval a přesvědčivě se s nimi vypořádal. Jak vysvětlil, postup krajského soudu byl, co se týče doručování, v souladu s jeho dlouhodobou ustálenou judikaturou vycházející mimo jiné ze závěrů rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005 č. j. -69 (č. 726/2005 Sb. NSS), dle něhož se, je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku doručuje podle pouze jeho zástupci. Takovýto závěr byl přitom potvrzen právě i stěžovatelkou zmiňovaným nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

, či jeho usneseními

sp. zn.

,

,

a

. K dostatečnosti týdenní lhůty stanovené výzvou krajského soudu pak Nejvyšší správní soud uvedl, že podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost již podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení a rovněž § 9 odst. 1 téhož zákona počítá s tím, že pravidlem má být zaplacení poplatku za řízení již současně s podáním návrhu na zahájení řízení. Nadto i po uplynutí stanovené lhůty k zaplacení poplatku měla stěžovatelka na základě § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích stále možnost tak učinit a domoci se soudní ochrany v předmětné věci, a to až do konce dne nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008 č. j. - 172, právní věta publikována pod č. 2328/2011 Sb. NSS). Ani to však neučinila.

8. Pokud stěžovatelka s uvedenými právními závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí, Ústavní soud je nucen konstatovat, že její argumentace má charakter pouhé polemiky s jeho závěry pohybující se v rovině práva podústavního, kdy je třeba připomenout, že není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení soudů.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle , o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu