Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 361/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Zindulkové, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem Bráfova tř. 52, 674 01 Třebíč, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014 č. j. -141, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2014 č. j. -219 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2015 č. j. -264, v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, za účasti Krajského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Petra Hlavy jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "). Navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jak usnesení Nejvyššího soudu, tak i rozsudek Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze.

2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2014 č. j. -141 zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 23. 1. 2012 č. j. -32. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 246 930 Kč, soudnímu znalci RNDr. Miloslavu Musilovi přiznal odměnu za doplnění znaleckého posudku ve výši 700 Kč a žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení vynakládané státem z rozpočtových prostředků na znalce ve výši 5 880 Kč.

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze potvrdil bod I. a II. výroku, bod. IV. výroku změnil tak, že se žalobkyni povinnost nahradit České republice náklady řízení ve výši 5 880 Kč neukládá a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 122 807,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Soud se co do bodu I. plně ztotožnil s právním hodnocením a závěry přijatými soudem prvního stupně. Soud I. stupně se dle názoru odvolacího soudu správně zabýval předloženou směnkou jednak z hlediska pravosti podpisu výstavce na směnečné ě, jednak pravostí samotné y. Znaleckým dokazováním pak bylo jednoznačně prokázáno, že předložená není originální, ale že se jedná o kopii, barevný laserový reprografický tisk. S ohledem na jednoznačný průkaz nedostatku pravosti posuzované směnečné y posoudil žalobkyní navrhované doplnění dokazování o výpověď znalkyně JUDr. Jarmily Hanykové, CSc. z oboru písmoznalectví za zcela nadbytečné. Rovněž tak odvolací soud odmítl žalobkyní tvrzené podezření ze záměny směnečné y po dobu řízení před soudem I. stupně, ať už s ohledem na protokolární zápisy týkající se předložené směnečné y či výsledky policejního vyšetřování.

4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2015 č. j. -264 dovolání stěžovatelky odmítl a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 40 720 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce, neboť dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání dle

5. Ústavní stížnost není důvodná.

6. Ústavní soud je dle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je dána výlučně k přezkumu rozhodnutí a jemu přecházejícího řízení z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda nedošlo k porušení ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení.

7. Na půdě Ústavního soudu nelze vést pokračující polemiku s obecnými (civilními, trestními, správními) soudy či jinými orgány veřejné moci, s jejichž rozhodnutími stěžovatel nesouhlasí. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je mj. odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Výjimku představují situace, kdy interpretace podústavního práva, kterou soudy zvolily, založila porušení některého základního práva stěžovatele, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně koliduje s všeobecně (konsensuálně) akceptovaným chápáním dotčených právních institutů, event. představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (čímž činí na jeho základě vydané rozhodnutí nepředvídatelným excesem), případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoli smysluplné odůvodnění.

8. Stěžovatelčiny námitky směřují značnou měrou proti procesu dokazování, kdy se soudy dle tvrzení stěžovatelky nedostatečně vypořádaly s tvrzením stěžovatelky, že v průběhu řízení před soudem I. stupně došlo k záměně směnky (nahrazení originálu kopií) a neprovedly jí navrhovaný důkaz, který měl tuto skutečnost prokázat. V této souvislosti však Ústavní soud musí připomenout svou ustálenou judikaturu, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. V nyní posuzované věci pak podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí obsahují dostatečná, konkrétní a logická odůvodnění, která přesvědčivě reagují na všechny námitky a tvrzení stěžovatele i dalších účastníků řízení, a to včetně námitky stěžovatelky, že zkoumaná směnka není tou u, která byla soudu s žalobou předložena.

9. Z těchto důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu