Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 768/16

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti společnosti H-Holding AG, se sídlem Hiterbergstrasse 26, Cham, Švýcarsko, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Vinohradská 1215/32, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015 č. j. -424, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Projednávanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených , a a násl.y základních práv Evropské unie.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č. j. -95 ze dne 24. 11. 2004 uložil České straně sociálně demokratické povinnost zaplatit žalobci JUDr. Zdeňku Altnerovi (původní žalobce) částku 18.518.228 Kč s příslušenstvím. Poté, co uvedený rozsudek napadl původní žalobce i první žalovaná odvoláním, navrhl původní žalobce, aby na jeho místo vstoupila do řízení stěžovatelka. Obvodní soud pro Prahu 1 návrh usnesením č. j. -266 ze dne 22. 1. 2009 zamítl, Městský soud v Praze usnesením č. j. -274 ze dne 1. 4. 2009 prvostupňové usnesení potvrdil. Nejvyšší soud usnesením č. j. -354 ze dne 26. 6. 2012 usnesení obou soudů zrušil. Usnesením č. j. -376 ze dne 6. 1. 2014 Městský soud v Praze rozhodl, že na místo původního žalobce vstupuje do řízení jako jeho procesní nástupce stěžovatelka. Toto rozhodnutí k dovolání žalovaných Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením zrušil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že žalovaní nebyli oprávněni dovolání podat, a zpochybňuje také věcnou správnost závěrů Nejvyššího soudu.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Ústavní soud proto až na výjimky do neskončených řízení nevstupuje a ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení, odmítá jako nepřípustné (srov. nález

sp. zn.

ze dne 4. 3. 2004 či usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 či

sp. zn.

ze dne 20. 8. 2008). Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, ani nezakládá "uzavřenost" předmětem identifikovaného stádia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti skutečně konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 2. 2011).

Podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze a věc vrácena k dalšímu řízení. Nejedná se tedy o konečné rozhodnutí ve věci, ale o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu za rozhodnutí [dle písm. d)y], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení . Rozhodnutí o procesním nástupnictví lze ústavní stížností napadnout pouze poté, kdy o něm soudy rozhodnou s konečnou platností. Pouze tehdy bude možno považovat případný zásah do základních práv, jestli k nějakému vůbec mohlo v případě stěžovatelky dojít, za (v rámci řízení před obecnými soudy) nezvratný.

Z uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2016

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka