Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 210/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Stuchlého, CSc., zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Kolínská 13, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 4. 2014 č. j. -251, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014 č. j. -283 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015 č. j. -319 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo zasaženo jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a , 4, , 4 y a Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil jak rozsudky nalézacího, resp. odvolacího soudu (v příslušných výrocích), tak i usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto.

2. Jak prvostupňový soud, tak i odvolací soud vyhověly žalobci jen z menší části, ve zbytku však byla žaloba zamítnuta a odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Nejvyšší soud pak svým usnesením dovolání stěžovatele odmítl, neboť v posuzované věci je založena ustálená judikatorní praxe ( ). Stěžovatel se jako žalobce a vlastník domu č. p. A1 v Nuslích, obec Praha domáhal po žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových zaplacení částky 194 766 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za nucené omezení vlastnického práva k domu za období od 1. 6. 2004 do 31. 3. 2006; výši žalované částky odůvodnil regulací nájemného z bytu č. A2.

3. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v ě též základní práva, jejichž katalogem je . upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již občanům nebo právnickým osobám, které na území státu působí.

4. Na půdě Ústavního soudu nelze vést pokračující polemiku s obecnými (civilními, trestními, správními) soudy či jinými orgány veřejné moci, s jejichž rozhodnutími stěžovatel nesouhlasí. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je mj. odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci ani v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor.

5. Stížnost směřuje proti rozhodnutí, které bylo učiněno v oblasti závazkového práva. K tomu Ústavní soud konstatuje, že interpretace smluv jako projevu autonomní normotvorby účastníků soukromoprávních vztahů je úkolem obecných soudů a zásah Ústavního soudu zde připadá v úvahu jen výjimečně v případech, kdy by postupem obecných soudů došlo k nepřípustnému zásahu do ústavně garantovaných práv (viz usnesení ze dne 21. 8. 2013

sp. zn.

). Podrobněji o aplikaci y ve spojení s tvrzeným porušením hmotného (podústavního) práva pojednává Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. základních práv a svobod. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 733 a násl., zejména body 24-26 a zprostředkovaně též body 47, 49 k výše citovanému článku y.

6. Výše řečené platí též ve vztahu ke garancím vlastnického práva a zákonného omezení základních práv a svobod, jak jejich porušení tvrdí stěžovatel. Všechny uvedené oblasti právního řádu byly již podrobeny odpovídající právní regulaci, jež spočívá v aplikaci y ve vztahu k výši nároku za náhradu za nucené omezení vlastnického práva. Adekvátní použití citovaného článku y včetně jeho náležité interpretace náleží do pravomoci obecných soudů a Ústavní soud, jak již výše uvedl, není zásadně oprávněn zasahovat do jejich jurisdikce. Ostatně obdobného poučení se stěžovateli dostalo již od Nejvyššího soudu.

7. Z těchto důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu