Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 299/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti 1) Luboše Novotného a 2)Anny Novotné, obou zastoupených JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou se sídlem Pavlovova 8, Havířov - Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2015 č. j. -382, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatelé se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 1. 2016, domáhali podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zrušení v záhlaví uvedeného měnícího rozsudku. Stěžovatelé tvrdili, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu o určení vlastnického práva k bytové jednotce byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva.

Stěžovatelé vyslovili svůj názor, že v odvolacím řízení bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " "), obdobně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Odvolací soud porušil i jejich právo vlastnit majetek dle y, podle kterého má každý právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

Stěžovatelé poukázali na právní závěry uvedené v judikatuře Ústavního soudu, že při vědomosti právní úpravy nabývaní vlastnictví, vydržení a dalších institutů je stanovena povinnost a nutnost respektovat základní práva a svobody, jež a ústavní pořádek přiznává občanům České republiky, a povinnost soudů zkoumat v případě kolize dvou základních práv, kterému dát přednost.

Dle tvrzení stěžovatelů odvolací soud postupoval v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu a tím došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelů. Nerespektováním a neaplikováním základních zásad soukromého práva, a to dle a zejména odst. 3 (dále jen " "), , zejména pak odst. 3 odst. 1, odst. 2 písm. e), písm. f) a odst. 3, jakož i , byli rovněž stěžovatelé poškozeni na svém právu na spravedlivý proces.

Stěžovatelé také požádali Ústavní soud, aby do konečného rozhodnutí o ústavní stížnosti byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť jim a celé rodině hrozí závažná újma.

II.

Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Z obsahu ústavní stížnosti i sdělení Okresního soudu v Karviné Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé současně s ústavní stížností podali dne 30. 12. 2015 jeho prostřednictvím dovolání k Nejvyššímu soudu. Ústavní soud konstatuje, že nelze pominout, že za stávající procesní situace není možno rozhodnutí odvolacího soudu považovat za konečné, neboť úspěch stěžovatelů v dovolacím řízení by měl za následek rovněž zrušení rozhodnutí napadeného ústavní stížností.

Pokud by nyní Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti stěžovatelů, bránil by jednak realizaci kompetence Nejvyššího soudu a současně by riskoval, že jeho případný zrušující nález se stane v případě úspěšného dovolání zcela bezpředmětným. Z výše uvedeného je patrno, že za situace, kdy Nejvyšší soud o podaném dovolání doposud nerozhodl, by bylo rozhodnutí Ústavního soudu vydáno předčasně. Meritorně rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatelů tedy Ústavní soud za dané procesní situace nemohl a vyčkával-li by, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti. Odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť mohou - pokud nebude Nejvyšším soudem dovolání vyhověno - podat novou ústavní stížnost, přičemž jim s ohledem na znění zůstane zachována lhůta pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu odvolacího (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2014).

Z těchto skutečností pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

Pokud se týká návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle ustanovení , Ústavní soud konstatuje, že tento návrh má akcesorickou povahu, to znamená, že je možno jej podat pouze ve spojení s ústavní stížností a sdílí i její osud v tom smyslu, že pokud je ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti odmítnuta, je odmítnut i návrh na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených soudních rozhodnutí [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 1. 1995 (U 2/3 SbNU 313), usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 9. 2002, usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 10. 2006 in http://nalus.usoud.cz].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 1. března 2016

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu