Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2318/2023

28 Cdo 2318/2023-107

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně: V. S. V., zastoupená JUDr. Emilem Fleglem, advokátem se sídlem v Praze, K Chaloupkám 3170/2, proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 51 026 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. -89, takto:

I. Dovolání seodmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. -89, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 6. 2022, č. j. -65, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 51 026 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Z jeho obsahu se podává, že v rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba o náhradu škody způsobené poškozením vstupních dveří od jejího bytu v důsledku realizace domovní prohlídky v trestní věci, v níž neměla postavení osoby obviněné ani podezřelé, spatřuje odklon od ustálené judikatury. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. .

3. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Nejvyšší soud ve své judikatuře učinil závěr, podle něhož postup policejního orgánu při provádění domovní prohlídky může být považován za nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, a může založit aktivní věcnou legitimaci k uplatnění nároku na odškodnění újmy podle téhož zákona u osob, u nichž byla provedena domovní prohlídka. Nejvyšší soud dále konstatoval, že odpovědnost státu za újmu způsobenou činností policejního orgánu coby orgánu činného v trestním řízení se řídí ustanovením , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jen tehdy, je-li újma způsobena osobě, která není zamýšleným adresátem výkonu veřejné moci, ani se jinak trestního řízení neúčastní v postavení jeho subjektu; v ostatních případech se odpovědnost státu posuzuje podle Přitom osoba, u které má být provedena domovní prohlídka, se ve vztahu k této prohlídce stává adresátem výkonu veřejné moci v rámci trestního řízení, přičemž trestním řádem jsou jí v této souvislosti stanovena práva a povinnosti. V daném rozsahu je tak taková osoba na trestním řízení zúčastněna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. , publikované pod č. 96/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Překonání odporu osoby či jí vytvořené překážky bez předchozí výzvy k dobrovolnému zpřístupnění domovních prostor při provádění domovní prohlídky ve smyslu § 85a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. řád“), pak může představovat nesprávný úřední postup podle O nesprávný úřední postup však nejde, jsou-li dány důvodné obavy, že by výzva k dobrovolnému zpřístupnění domovních prostor mohla znamenat ohrožení života či zdraví domovní prohlídku konajících osob nebo že by tím mohlo dojít ke zmaření účelu domovní prohlídky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. ). Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je přitom – obecně vzato – zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2012, sp. zn. ).

5. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, dovodil-li, že odpovědnost státu za škodu, jejíž náhrady se dovolatelka domáhá, je upravena ustanoveními , neboť dovolatelka, jakožto osoba, v jejímž bytě byla domovní prohlídka realizována, byla na trestním řízení zúčastněna (její práva a povinnosti v souvislosti s provedením domovní prohlídky upravoval trestní řád). Ustálené judikatuře pak koresponduje i závěr odvolacího soudu, dle nějž v situaci, kdy dovolatelka neprokázala své tvrzení o tom, že ji příslušníci Policie ČR před realizací domovní prohlídky (nařízené za účelem dopadení podezřelého E. S.) mohli vyzvat k dobrovolnému zpřístupnění bytu (dle její skutkové verze byla příslušníky Policie ČR spatřena, jak byt před provedením domovní prohlídky opouští), a neunesla tak důkazní břemeno stran prokázání nesprávného úředního postupu (překonání vytvořené překážky bez předchozí výzvy k dobrovolnému zpřístupnění domovních prostor při provádění domovní prohlídky), nejsou zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou tvrzeným postupem naplněny ( ). V důsledku neúčasti u jednání soudu prvního stupně pak dovolatelka ani nemohla být poučena o své důkazní povinnosti ve smyslu ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 68/2011 časopisu Soudní judikatura, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. , a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. ).

6. Předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž v posuzovaném případě naplněny nejsou ( ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

7. Napadá-li snad dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné ( ).

8. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

9. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu