Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1277/2023

23 Cdo 1277/2023-262

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně ROBSTAV k.s., se sídlem v Praze 4, Modřany, Mezi vodami 205/29, identifikační číslo osoby 27430774, zastoupené Mgr. Filipem Toulem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Otakarova 1427/41, proti žalované obci Rozvadov, se sídlem v Rozvadově č. p. 142, identifikační číslo osoby 00260126, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šímou, CSc., advokátem se sídlem v Plzni, Radyňská 479/5, o zaplacení částky 580 998,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2022, č. j. -241, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 261,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 580 998,77 Kč s příslušenstvím, z toho částky 343 729,43 Kč s příslušenstvím za dodání a pokládku zámkové dlažby a částky 237 269,34 Kč s příslušenstvím za dodání a pokládku chrániček. Žalobu odůvodnila tvrzením, že podle uzavřené smlouvy o dílo č. 102013 ze dne 23. 10. 2013 provedla pro žalovanou dílo „Rozvadov-výstavba místních komunikací v obytné zóně“. Následně, na základě dodatečně uzavřené smlouvy o dílo, mělo dojít k dodávce a pokládce chrániček, resp. k provedení dalších prací, které však nebyly žalovanou uhrazeny.

Okresní soud v Tachově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. -211, předmětnou žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně. Zdůraznil, že soud prvního stupně správně dovodil, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla – nad rámec smlouvy o dílo č. 102013 ze dne 23. 10. 2013 – uzavřena smlouva ohledně dodávky a pokládky chrániček, neboť žalobkyně netvrdila ani neprokázala konkrétní obsah takové smlouvy. Co do právního posouzení se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 237 269,34 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení měl odvolací soud za promlčený podle § 619 odst. 2 obč. zák. Nárok na zaplacení částky 347 729,43 Kč s příslušenstvím dle odvolacího soudu není rovněž dán, neboť mezi účastníky absentovala dohoda o provedení dalších prací. Odvolací soud doplnil, že nárok na zaplacení částky 347 729,43 Kč s příslušenstvím nemůže představovat ani škodu, která žalobkyni měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti zadavatelem veřejné zakázky podle , o veřejných zakázkách. Pokud v průběhu řízení bylo zjištěno, že namísto proponované pokládky dlažby v rozsahu 39 m2 bylo nutno položit dlažbu v rozsahu 630 m2, nejednalo se o vadu projektové dokumentace, která by představovala porušení povinnosti podle zákona o veřejných zakázkách, nýbrž žalobkyně měla podle odvolacího soudu postupovat podle čl. XIX odst. 1 smlouvy o dílo č. 102013 ze dne 23. 10. 2013.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje ve skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , v otázce, zda lze uzavřít smlouvu o dílo bez sjednání ceny díla. Dále dle žalobkyně představuje otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, zda je veřejný zadavatel veřejné zakázky na stavební dílo odpovědný za správnost zadávací dokumentace a zda zákonná odpovědnost veřejného zadavatele dle , o veřejných zakázkách, spočívající v tom, že za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel, může přejít na zhotovitele jeho jednostranným prohlášením.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítnul, případně zamítnul, a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a čl. XII. ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Formuluje-li žalobkyně v dovolání otázku, zda lze uzavřít smlouvu o dílo bez sjednání ceny díla, staví svou dovolací argumentaci na vlastních skutkových tvrzeních. Odvolací soud se takto formulovanou otázkou vůbec nezabýval a ani zabývat nemohl, neboť napadené rozhodnutí založil mj. na tom, že v řízení nebyl tvrzen ani prokázán konkrétní obsah smlouvy o dílo týkající se dodávky a pokládky chrániček, „tedy co a v jakém rozsahu měl konkrétně žalobce pro žalovaného v tomto směru vykonat a za jakou cenu“ (srov. odstavec 10 odůvodnění napadeného rozsudku). Nešlo tedy o situaci, jak předestírá v dovolání žalobkyně, že by se strany dohodly na uzavření konkrétní smlouvy o dílo bez určení ceny díla, nýbrž o to, že konkrétní obsah smlouvy, natož pak ujednání ohledně ceny díla nebyly žalobkyní v řízení dostatečně konkrétně tvrzeny ani prokázány. Žalobkyně tak ve skutečnosti shora formulovanou otázkou zpochybňuje skutkové závěry, ke kterým soudy nižších stupňů v řízení dospěly.

Dovolací soud se však ve svém rozhodování ustálil na tom, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu, a že tedy přípustnost dovolání podle nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu. Přípustnost dovolání podle ustanovení proto nemůže založit v dovolání předestřená otázka, vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. ). Z uvedených důvodů proto první z námitek žalobkyně přípustnost dovolání podle nezakládá.

Pro doplnění Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce tak, že žalobkyni nelze předmětnou částku přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nárok žalobkyně na náhradu za práce provedené ve dnech 12. a 16. 5. 2014 byl podle obč. zák. promlčen a žalovaný vznesl námitku promlčení. I z tohoto pohledu je zřejmé, že dovolání nemůže být podle přípustné, neboť dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. ).

Namítá-li žalobkyně, že otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené představuje, zda je veřejný zadavatel veřejné zakázky na stavební dílo odpovědný za správnost zadávací dokumentace a zda zákonná odpovědnost veřejného zadavatele dle , o veřejných zakázkách, spočívající v tom, že za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel, může přejít na zhotovitele jeho jednostranným prohlášením, vychází z předpokladu, že byla žalovanou porušena povinnost podle , o veřejných zakázkách. Přehlíží ovšem, že podle hodnocení odvolacího soudu k porušení takové povinnosti nedošlo, a bylo naopak na žalobkyni, aby nutnost pokládky dlažby ve větším než předpokládaném rozsahu řešila postupem podle čl. XIX odst. 1 smlouvy o dílo č. 102013 ze dne 23. 10. 2013, což však neučinila (srov. odstavec 13 odůvodnění napadeného rozsudku). Uvedená námitka se tak míjí s právním posouzením odvolacího soudu, a ani ona tak nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2022, sp. zn. , či ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. ).

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 14. 9. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu