Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2748/2023

29 Cdo 2748/2023-211

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně G. L., zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalovanému Mgr. Marianu Pavlovovi, advokátovi, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, jako správci konkursní podstaty úpadce J. L., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2023, č. j. -158, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 5. září 2022, č. j. -125, Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (G. L.) domáhala proti žalovanému (Mgr. Marianu Pavlovovi, jako správci konkursní podstaty úpadce J. L.) vypořádání společného jmění manželů G. L. a (úpadce) J. L. (na jehož majetek Krajský soud v Hradci Králové prohlásil dne 22. března 2007 konkurs), a to v rozsahu majetkových hodnot a závazků specifikovaných vevýroku rozsudku (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že ke dni zániku společného jmění manželů (prohlášením konkursu na majetek úpadce) zde neexistoval majetek (ani závazky), jenž by byl součástí společného jmění manželů a který by bylo možné vypořádat podle , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), ve spojení s až 4 , (ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“).

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

4. Odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně a zdůraznil, že po poučení, které jí poskytl soud prvního stupně, žalobkyně specifikovala majetek, jenž má tvořit společné jmění manželů tak, jak je uvedeno v bodě I. výroku napadeného rozsudku. Žádná z označených věcí však nebyla, jak vyšlo v řízení najevo, součástí společného jmění manželů ke dni jeho zániku a ani žalovaný nesepsal do konkursní podstaty úpadce žádný majetek, jenž by se nacházel ve společném jmění manželů. Nebylo proto ani zapotřebí vypořádat podle § 26 ZKV společné jmění manželů L.

5. K odvolací námitce žalobkyně, která nově požadovala vypořádat jako součást společného jmění manželů rovněž blíže označenou nemovitost (dále jen „sporná nemovitost“), pak odvolací soud uvedl, že takový požadavek mohla žalobkyně uplatnit v souladu s ustanovením § 150 odst. 4 obč. zák. jen ve tříleté lhůtě od zániku společného jmění manželů (od zjištění úpadku).

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

7. Učinil tak proto, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením a c/ O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/, tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud v poměrech dané věci nemá.

8. Dovolání žalobkyně je založeno na kritice správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem co do závěru, že předmětem vypořádání společného jmění manželů nemůže být v projednávané věci sporná nemovitost, když požadavek, aby ji soud zahrnul do vypořádání společného jmění manželů, žalobkyně uplatnila opožděně (v průběhu odvolacího řízení, kdy již uplynula tříletá lhůta určená ustanovením § 150 odst. 4 obč. zák.). V řešení takto předestřené otázky však nelze spatřovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí již proto, že v zahrnutí sporné nemovitosti do vypořádání společného jmění manželů až v probíhajícím odvolacím řízení brání ustanovení , podle kterého v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (srov. v této souvislosti např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sp. zn. , jakož i judikaturu tam dále označenou).

9. Budiž k výše řečenému dodáno, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxi charakterizováno jako řízení sporné, jež je ovládáno zásadou projednací; tvrdit skutečnosti je tak v tomto řízení věcí účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2010, sp. zn. ). Stranám nelze vnucovat určitý způsob vypořádání; proto podají-li návrh na vypořádání jen části společného jmění manželů, je soud tímto rozsahem vázán. Soud tak může do vypořádání zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. ).

10. Jinak řečeno, jestliže některá část majetku patřícího do společného jmění manželů nebyla účastníky řízení zahrnuta do majetku určeného k vypořádání, v odvolacím řízení již takový (nový) nárok uplatnit nelze.

11. Pro úplnost lze dodat, že ve vztahu k majetku a závazkům, jež byly v projednávané věci předmětem řízení (k ostatním majetkovým hodnotám a závazkům, jejichž vypořádání se dovolatelka v řízení domáhala), se z dovolání žádná (konkrétní) argumentace (výhrada) nepodává.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo, nevznikly.

13. Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). K tomu srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2023

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu