Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2433/2023

22 Cdo 2433/2023-395

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobce P. R. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, IČO: 00025429, o 520 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, č. j. -80, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 3. 2018, č. j. -63, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2017, č. j. -35, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 1. 2017, č. j. -22, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, č. j. -242, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2022, č. j. -252, takto:

Odůvodnění:

Podle věty první , (dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 11. 2021, č. j. -242, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 2. 2022, č. j. -252, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolával se nesprávného právního posouzení všech žalobních nároků. Přípustnost dovolání opřel o právní otázky zásadního právního významu, na kterých spočívalo napadené rozhodnutí odvolacího soudu a které nebyly dosud vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu, o porušení základních a ústavně garantovaných práv žalobce na přístup k soudu, na soudní ochranu, na nestranný soud a na výkon spravedlnosti, o vady řízení před soudy obou stupňů, o rozpor s „usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. “ ad. a o „skutkový deficit v rozhodnutí odvolacího soudu“. Napadená rozhodnutí označil za formalistická a nepřezkoumatelná. Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí a odklad jejich právní moci a vykonatelnosti.

Žalované nebylo dovolání žalobce doručováno.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující, včetně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , přijatého ve věci téhož dovolatele).

O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle a bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, včetně nyní posuzované věci (viz např. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 12. 2018, č. j. -92, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2019, č. j. -104, jimiž byly žádosti dovolatele pravomocně zamítnuty). Dovolatel v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu a odůvodňovala.

K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. , či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. ). Uvedené plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou Nehledě k řečenému nelze přehlížet, že napadené usnesení odvolacího soudu odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu). Dovolání je tak zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, což představuje další důvod, pro který dovolatele nelze osvobodit od soudních poplatků.

Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. ), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.

Soud prvního stupně dovolatele k doplnění podmínky povinného zastoupení podle již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť byl o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučen soudem prvního stupně i v posuzované věci již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel mnohokrát, a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. ), usnesení ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. , či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. ].

Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. , či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. .

Jelikož dovolatel nesplnil podmínku podle , Nejvyšší soud dovolací řízení podle , a zastavil.

Vzhledem k tomu, že jsou dány důvody pro zastavení dovolacího řízení, dovolací soud zamítl i akcesorický návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz)].

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 9. 2023

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu