Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1768/2023

-131

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, proti žalovanému: H. V., zastoupený Mgr. Pavlem Nevrklou, advokátem se sídlem nám. Republiky 889/18, Znojmo, o 162 840 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, č. j. -105, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. -105, potvrdil rozsudek ze dne 3. 3. 2022, č. j. -69, kterým Okresní soud ve Znojmě zamítl žalobu na zaplacení 162 840 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v řízení o náhradu nákladů vynaložených na hrazené zdravotní služby v důsledku protiprávního jednání vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že 22. 5. 2010 mezi 6:00 až 6:35 hodin žalovaný v podniku K.-C. v XY, který byl provozován K. K. a ve kterém se žalovaný pravidelně staral o zajišťování pořádku, napadl agresivního a nevhodně se chovajícího hosta V. M. tak, že jej udeřil otevřenou dlaní do hlavy takovou silou, že V. M. upadl na zem a utrpěl zlomeninu čelní kosti s krvácením pod lební pleny s pohmožděním čelních laloků mozku, komplikovaným rychlým nástupem otoku s nitrolebním přetlakem, s následkem závažného poškození mozku. Pro toto jednání byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví a přečinem výtržnictví rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 3. 2011, č. j. -300. Žalobkyně uhradila v souvislosti s újmou na zdraví V. M. smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony a náklady zdravotní péče v celkové výši 162 840 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle , o veřejném zdravotním pojištění, a odpovědnost žalovaného podle , , (dále jen „obč. zák.“) a uzavřel, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Žalovaný na základě dohody o provedení práce uzavřené s K. K., provozovatelem K.-C., prováděl pracovní úkony, mezi které patřilo každý pátek a sobotu od 22:00 hodin do 6:00 hodin v podniku dohlížet na bezpečnost a pořádek. Žalovaný v té době nikde nepracoval, nepodnikal jako osoba samostatně výdělečně činná. S K. K. se dohodl na odměně 2 000 Kč za každou směnu, peníze mu vypláceli zaměstnanci klubu ze spropitného. Odvolací soud shledal naplněnými podmínky aplikace obč. zák., tj. místní, časovou a věcnou souvislost mezi činností žalovaného, při níž byla škoda způsobena, plněním pracovních úkolů a provozní činností fyzické osoby – provozovatele K.-c. K. K. Žalovaný škodu způsobil v K.-C. v době, kdy měl vykonávat činnost ostrahy, proto byl místní i časový vztah jeho jednání, byť naplnilo znaky trestného činu, jednoznačně dán. Rovněž mělo jednání žalovaného i věcnou souvislost, neboť žalovaný jednáním sledoval plnění úkolů, které mu zadal K. K., a jiný účel zjištěn nebyl. Povinným k náhradě nákladů zdravotní pojišťovny proto soud shledal výlučně provozovatele klubu K. K., nikoli žalovaného jako osobu, kterou při své činnosti provozovatel klubu použil.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Odvolací soud pochybil, když jednání žalovaného neposoudil jako exces, který byl dán intenzitou jednání žalovaného a jeho vybočením z běžného fungování klubu. Silný úder směřující na hlavu V. M. byl zcela za hranou standardního jednání ostrahy klubu a nemůže jít o jednání v zájmu zaměstnavatele. Ten totiž má zájem na klidné pacifikaci problémového hosta klubu, nikoli na jeho zranění. Žalovaný při svém jednání sledoval výhradně svůj zájem v podobě vybití si vzteku. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, popř. aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud řešil nárok z téhož incidentu a dospěl k závěru, že jednání žalovaného nebylo excesem. Navrhl proto dovolání odmítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), avšak není přípustné ( ).

Podle , o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

Podle , , účinného od 1. 1. 2014, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

Podle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby obecně spadá výkon zaměstnání, plnění úkolů vyplývajících z pracovního poměru či z jiných obdobných právních vztahů, úkony s tím přímo související, ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby, a to i v případě, že použitá osoba naplnila svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu. Za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je třeba považovat vedle činnosti konané přímo na příkaz zaměstnavatele též činnost vykonávanou bez vnějšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlastního rozhodnutí zaměstnance; rozhodující je, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod C 1724 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále jen „Soubor“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , Soubor C 12271, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , Soubor C 15818, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. , Soubor C 3728). Byla-li ovšem škoda způsobena při činnosti, kterou použitá osoba sledovala výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná se o tzv. exces a v takovém případě odpovídá za škodu s/ama (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , Soubor C 4022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. , Soubor C 14531).

Odvolací soud se od těchto závěrů neodchýlil a současně nejde ani o otázku doposud neřešenou. To ostatně dovolateli muselo být zřejmé, když odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. , (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. ), ve kterém se Nejvyšší soud již pasivní legitimací žalovaného zabýval, a to při posouzení nároku V. M., který se vůči žalovanému domáhal bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Již v uvedené věci Nejvyšší soud uzavřel, že činnost žalovaného měla jednoznačný místní, časový i věcný vztah k plnění jeho pracovních úkolu a předmětu činnosti jeho zaměstnavatele. Žalovaný na základě dohody o provedení práce dohlížel na pořádek v K.-C. každý pátek a sobotu od 22:00 hodin do 6:00 hodin. K napadení V. M. došlo v klubu, tedy místě výkonu jeho činnosti (místní vztah), a v době mezi 6:00 až 6:35, tj. v době, kdy žalovaný měl tuto činnost vykonávat, popř. bezprostředně po jejím skončení (časový vztah). Žalovaný, který se snažil vykázat V. M. z klubu pro jeho nevhodné a agresivní chování, byť zcela nevhodným způsobem, mu fyzicky zabránil v dalším setrvání v klubu a ohrožování osob nacházejících se v klubu, čímž sledoval plnění úkolů provozovatele klubu – jeho nerušený provoz (věcný vztah). Jiný účel jednání žalovaného nebyl soudy zjištěn ani v tomto řízení. Dovolací soud již v minulosti dovodil, že ani okolnost, že jednání škůdce namířené vůči poškozenému vybočí z mezí nutné obrany, neznamená, že jej nelze považovat za činnost právnické (fyzické) osoby ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , Soubor C 4022, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. , Soubor C 14167, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. , Soubor C 19459). Dovolací soud ani v nyní projednávané věci neshledal důvod se od uvedených závěrů odchýlit.

V rozsahu, ve kterém odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné [ ].

Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 13. 9. 2023

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu