Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2340/2023

-290

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: D. P., zastoupený JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2023, č. j. -266, takto:

Odůvodnění (dle ):

1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) změnil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 9. 11. 2022, č. j. -225, ve spojení s opravným usnesením ze dne 21. 2. 2023, č. j. -241, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, tak, že se žaloba zamítá (výrok I.); zároveň rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů (výrok II.).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu podal žalobce (dále také jen „dovolatel“) dovolání. Naplnění předpokladů přípustnosti podaného dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky týkající se liknavosti, svévole a diskriminačního jednání žalované při uspokojování jeho restitučního nároku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu.

3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí (usnesení) vypočtených v a není přípustné ani podle ustanovení

4. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

6. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

7. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu, viz zejm. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 33/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod č. 174/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (od 1. 1. 2013 právní nástupkyně Pozemkového fondu České republiky) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku (byť jinak právem na výběr pozemku, který jí má být poskytnut jako náhradní, nadána není – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. ), aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky.

8. K výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku lze podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu přistoupit toliko tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované (dříve Pozemkového fondu České republiky) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, přičemž se oprávněná osoba ani přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , i jeho usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , bod 29). Nastíněnému postupu pak nelze vytýkat upřednostňování dotyčné osoby před ostatními oprávněnými, neboť je důsledkem principu ovládajícího soukromé právo vigilantibus iura scripta sunt (srov. mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. ).

9. Obdobně však není možné nahlížet na situaci, nezajímala-li se oprávněná osoba bez legitimního důvodu o převod pozemků z veřejné nabídky, přestože tato vykazovala potřebné parametry pro uspokojení jejího nároku, nýbrž sledovala cíl domoci se specifických vybraných pozemků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , jakož i v něm odkazované důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. ).

10. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby jakož i postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu ČR) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvaha soudů nižších stupňů byla nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ).

11. Se shora rekapitulovanými tezemi není posouzení odvolacího soudu (jenž své rozhodnutí řádně odůvodnil a doplnil i četnými odkazy na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu i Ústavního soudu) v rozporu a tímto soudem učiněný úsudek, že neuspokojení nároku žalobce (jeho právní předchůdkyně) zde není důsledkem liknavosti či snad dokonce svévole žalované (či jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky), ale spočívá v důvodech na straně oprávněné osoby, nelze označit jako zjištěným okolnostem nepřiměřený. Podstatný zde totiž není jen faktor časový, tedy doba, po kterou zůstává restituční nárok neuspokojen, ale i příčiny takového stavu. Odvolací soud – akcentuje mimořádnost postupu spočívajícího v podání žaloby na převod (konkrétního) náhradního pozemku, jenž je výjimkou ze zákonem předvídaného postupu a je uplatnitelný toliko v případě naplnění výše rekapitulovaných podmínek – poukázal na nedostatečnou aktivitu žalobce (jeho právní předchůdkyně) při účasti ve veřejných nabídkách (právní předchůdkyně žalobce v delším časovém rozpětí toliko podala tři žádosti o převod pozemku ve veřejných nabídkách, žalobce se účastnil jedné veřejné nabídky, přičemž o nabízené pozemky s ostatními účastníky dále nesoutěžil), kdy v řízení byla zjištěna jak dostatečnost nabídky vhodných pozemků, tak i správné ocenění restitučního nároku žalobce (jeho právní předchůdkyně), pročež nic nebránilo tomu, aby restituční nárok žalobce byl uspokojen zákonem předvídaným způsobem.

12. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná – vzhledem k tomu, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby jakož i postupu žalované, jak uvedeno výše, je především otázkou skutkových zjištění – že správnost skutkových zjištění dovolacímu přezkumu podrobit nelze a přípustnost dovolání nemohou založit ani event. vady skutkových zjištění (na přípustnost dovolání lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle ustanovení , části věty před středníkem, ); k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

13. Odvolacím soudem učiněné posouzení se neodchyluje ani od jiných dovolatelem odkazovaných rozhodnutí dovolacího soudu a Ústavního soudu (cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. , a další), jež se otázkou aktivy oprávněné osoby a přístupu osoby povinné při uspokojování restitučního nároku zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů.

14. Ze shora uvedeného vyplývá, že podmínky přípustnosti dovolání ( ) nejsou naplněny, jelikož relevantní právní otázky odvolací soud napadeným rozhodnutím vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (jež není v kontradikci ani k judikatuře Ústavního soudu) a nejsou dány důvody pro jiné posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek.

15. Přestože v dovolání uvádí, že jím rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, žádnou dovolací argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání (srov. ) – dovolatel nevznáší proti výroku II., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, nehledě na to, že proti rozhodnutí v této části není dovolání přípustné již se zřetelem k ustanovení

16. V situaci, kdy dovolací soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí ( ), jenž sdílí osud nepřípustného (meritorně neprojednatelného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

17. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, zatímco žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

18. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 8. 2023

Mgr. Petr Krauspředseda senátu