Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 18/2023

-607

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně ČEK - STROJ s. r. o., IČO: 6450812, se sídlem v Brně, Vinohradská 1115/74, zastoupené Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, proti žalovanému J. L., zastoupenému JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, o vydání věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2022, č. j. -569, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2020, č. j. -472, zamítl žalobu na vydání blíže specifikované účetní agendy a podkladů, které se týkají žalobkyně, a žalobu na vydání blíže specifikovaného osobního počítače včetně všech dokumentů, přístupových kódů a hesel, které na něm byly uloženy (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výrok III).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 9. 8. 2022, č. j. -569, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , , („“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Tvrdí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (sic!), při jejímž řešení se podle dovolatele (správně: dovolatelky, jde o společnost, pozn. dovolacího soudu) odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně opomenutých důkazů (konkrétně např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. )“, a klade otázku: „Je situace, ve které z různých provedených důkazů vyplývají informace svědčící oběma stranám skutkové otázky, ve které však soud v odůvodnění uvede, že všechny důkazy svědčí jedné straně skutkové otázky a žádný důkaz nesvědčí druhé straně, souladná se zákazem opomenutých důkazů?“.

To konkretizuje takto: „Zaprvé, svědkyně K. vypověděla, že ,notebook [v předávané krabici] neviděla‘ (bod 13 napadeného rozhodnutí) a že ,nic v krabici nehrkalo‘ (tamtéž). Zároveň z dopisu zaslaného novou účetní žalobkyně N. vyplývá, že tato po žalovaném žádala zaslání některých konkrétních účetních dokladů, přestože tyto podle všeho měly být obsaženy v předávaném notebooku“. „Za druhé, odvolací soud uvádí, že, žádným důkazem nebylo zpochybněno, že by uvedený notebook v předmětné krabici nebyl.‘“ K tomu dovolatelka tvrdí, že „výše uvedené poukazuje na chybný postup odvolacího soudu spočívající v nesprávném způsobu zohlednění důkazů, případně na nedostatečné odůvodnění skutkových úvah odvolacího soudu. Není totiž možné na jednu stranu uvést, že se v řízení objevily důkazy podporující verzi, že notebook v krabici byl (pouze tvrzení žalovaného a svědectví jeho matky a jeho bratra), a na druhou stranu uvést, že důkazy prokazující opak neexistují, když právě svědectví svědkyně K. a dopis N. pro tuto verzi svědčí“. „Přestože odvolací soud důkaz svědeckou výpovědí svědkyně K. provedl, a přestože z něj vyplynuly informace svědčící závěru, že notebook v krabici nebyl a povinnost předat účetní dokumenty v elektronické podobě tak splněna nebyla, odvolací soud tento důkaz nejenže nezohlednil, ale v odůvodnění z jeho jazyka vyplývá, že zde žádný takový důkaz ani nebyl“.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, bližší obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost ( ) odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Dovolání je opřeno o námitku nesprávného hodnocení důkazů, konkrétně výpovědi svědkyně K. K tomu dovolací soud uvádí: Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatelka v dovolání vymezuje. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

Skutkové námitky tak nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání, uvedených v

Již jen na okraj, nad rámec dovolacího přezkumu, se uvádí: Dovolatelka má za to, že z výpovědi svědkyně K. vyplývá, že „notebook v krabici nebyl“; ta však vypověděla, že „krabici přinesl P. L., odnesl si ji jednatel žalobkyně. Obsah krabice jednatel před svědkyní nekontroloval. Sama obsah krabice nekontrolovala, nenahlížela do ní, nic v ní nehrkalo, notebook neviděla. Sama do rukou krabici nebrala“. Z toho je zřejmé, že neměla přímý poznatek o tom, co v krabici bylo, a hodnocení její výpovědi odvolacím soudem není zjevně nepřiměřené.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle je odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 28. 8. 2023

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu