Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1516/2023

-127

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště č. 97/4, proti žalované Správě železnic, státní organizaci se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Dlážděná č. 1003/7, IČO 70994234, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o 18 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2022, č. j. -97, takto:

I. Dovolání žalobkyně seodmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, č. j. -97, je zčásti vadné, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , a v dovolacím řízení proto nelze v této části pokračovat, a ve zbývající části není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Vymezení, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání, absentuje tam, kde dovolatelka vytýká, že „z hlediska právního posouzení se nemusí tedy jednat o náhradu škody, ale o plnění žalované z uzavřené dohody mezi účastníky, která nikdy nezanikla“, že „se soud opomněl zabývat platností směrnic dle kterých údajně příspěvky žalobkyni nenáleží ani se nezbýval tím, zda a kdy byla žalobkyně s nimi seznámena“, že „je-li zde nejednoznačný výklad směrnice, o které soudy opírají napadená rozhodnutí, tak mělo být dle žalobkyně postupováno dle “, nebo že považuje „tvrzení nalézacího soudu … , kterému odvolací soud přisvědčil …, že si žalobkyně jakožto zaměstnankyně mohla sama požádat o snížení příspěvku pojistného a pokud tak neučinila, sama si způsobila škodu“, za nesprávné.

Rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že jestliže zaměstnavatel neplatně rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr a v příčinné souvislosti s tímto porušením právní povinnosti je škoda vzniklá zaměstnanci, dochází ke vzniku odpovědnostního vztahu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. , na které sama dovolatelka odkazuje). Pro rozhodnutí odvolacího soudu byla v posuzované věci klíčová absence příčinné souvislosti, neboť „tvrzená škoda nebyla způsobena neplatným skončením pracovního poměru žalovanou, a ani z důvodu poklesu finančních prostředků žalobkyně v důsledku neplatného skončení pracovního poměru“.

Nesouhlasí-li žalobkyně s posouzením otázky příčinné souvislosti, potom pomíjí, že ustálená soudní praxe vychází dlouhodobě z názoru, že při řešení otázky příčinné souvislosti nejde o otázku právní, nýbrž o otázku skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. ); právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat jen ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně určení, zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. ). O skutkové námitky půjde v těch případech, kdy směřují proti závěrům ohledně faktické příčinné souvislosti, tj. že určitá událost se fakticky stala v důsledku jiné události (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. ). K právnímu posouzení příčinné souvislosti však žalobkyně žádné dovolací důvody nevymezuje.

V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 8. 2023

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu