Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1579/2023

23 Cdo 1579/2023-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, proti žalovanému P. B., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o zaplacení 49 848 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022, č. j. -72, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 14. 4. 2022, č. j. -52, kterým Okresní soud Praha-východ uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 51 048 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání (podle obsahu jím napadl rozhodnutí odvolacího soudu pouze v rozsahu výroku, kterým bylo rozhodnuto o věci samé). Co do přípustnosti dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla konstantně vyřešena, případně, pokud by měl dovolací soud právní otázku za vyřešenou, a to názorem souhlasným s odvolacím soudem, má žalovaný za to, že by měla být právní otázka vyřešena jinak“. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně je zamítnout jako nedůvodné.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „ “.

Podle dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V posuzované věci se žalobkyně domáhala zaplacení neuhrazeného povinného příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 49 848 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 1 200 Kč (podle a 4 , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyní v řízení požadovaná částka neuhrazeného povinného příspěvku (49 848 Kč) nepřevyšuje částku 50 000 Kč, přičemž současně vznesený požadavek na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na jeho zaplacení představuje ve smyslu , , příslušenství pohledávky, k němuž se z hlediska naplnění peněžního limitu uvedeného v nepřihlíží (k tomu srov. mutatis mutandis odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. , uveřejněného pod č. 45/2022 Sb. rozh. obč.).

Dovolání žalovaného tak není objektivně přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, a současně nejde o vztah ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztah (jde o nárok vyplývající ze zákona založený na vlastnickém právu žalovaného k vozidlu zapsanému v registru silničních vozidel). Není přitom rozhodné, že soud prvního stupně (a též odvolací soud) o uvedených žalobních požadavcích rozhodl souhrnně jediným výrokem, kterým přiznal žalobkyni částku 51 048 Kč s úroky z prodlení, aniž současně rozlišil částky odpovídající uplatněné pohledávce (49 848 Kč) a jejímu příslušenství – nákladům na její uplatnění (1 200 Kč). Ani skutečnost, že odvolací soud v napadeném rozsudku účastníky nesprávně poučil o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nemůže založit. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , či ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalovaného odmítl podle jako (objektivně) nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. 7. 2023

Mgr. Jiří Němecpředseda senátu