Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2730/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Patrika Berga, zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem V jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2023 č. j. -111, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a právnické osoby České kanceláře pojistitelů, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 14. 4. 2022 č. j. -52 uložil stěžovateli (jako žalovanému), aby zaplatit vedlejší účastnici (jako žalobkyni) částku 51 048 Kč s příslušným úrokem z prodlení a nahradil jí náklady řízení v částce 23 096 Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2022 č. j. -72 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 4 211 Kč; uvedený rozsudek obsahuje poučení o možnosti podání dovolání.

3. Následně Nejvyšší soud napadeným usnesením stěžovatelovo dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odmítl s tím, že není podle přípustné. Svůj postup zdůvodnil tak, že se vedlejší účastnice domáhala zaplacení neuhrazeného povinného příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 49 848 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 1 200 Kč podle a 4 , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, přičemž posledně uvedená částka představuje příslušenství pohledávky [ , (dále jen " ")], ke kterému se z hlediska naplnění limitu stanoveného v nepřihlíží.

II.

Stěžovatelova argumentace

4. Stěžovatel označuje postup Nejvyššího soudu "přepjatě restriktivní", přičemž má za to, že tomuto soudu nic nebránilo rozhodnout v meritu věci, a že pokud tak neučinil, porušil jeho základní právo na přístup k soudu. Upozorňuje, že soudy nižších stupňů vůči němu nepostupovaly v souladu s jeho právem na spravedlivý proces, když "sporně" vyhověly vedlejší účastnici, která byla ve sporu vždy silnější stranou a využívala své ekonomické síly. Soud prvního stupně měl také porušit princip rovnosti účastníků řízení a předvídatelnosti soudního rozhodnutí.

5. Jde-li o napadené usnesení, stěžovatel argumentuje tím, že částka 1 200 Kč je "jakousi sankcí, nikoliv příslušenstvím, v předsoudním jednání" (příslušenství má v tomto případě představovat zákonný úrok z prodlení). Z tohoto důvodu je názoru, že jde o součást "základního žalovaného nároku", a proto celkový nárok převyšuje zákonný limit ve výši 50 000 Kč. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na to, že soudy nižších stupňů považovaly nárok za jeden celek a takto ho uváděly ve svých rozsudcích, když řízení nazývaly "o zaplacení částky 51 048 Kč s příslušenstvím".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario), resp. žádný takový prostředek proti napadenému usnesení k dispozici neměl.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. Stěžovatel vytýká Nejvyššímu soudu, že vadně (přepjatě restriktivně) interpretoval podústavní právo [ ve spojení s a odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a ], a v důsledku toho porušil jeho základní právo na přístup k soudu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu proces interpretace a aplikace podústavního práva je stižen "kvalifikovanou vadu" zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz např. nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

9. Podle stěžovatele zřejmě mělo jít o první případ, kdy Nejvyšší soud mohl (a měl) interpretovat uvedená ustanovení jinak, v souladu s ústavně zaručeným základním právem na přístup k (dovolacímu) soudu podle y. O zásahu Ústavního soudu lze uvažovat za předpokladu, že by Nejvyšší soud postupoval v rozporu s tzv. příkazem ústavně konformního výkladu, tedy že by zde existovaly dvě v zásadě rovnocenné výkladové varianty a Nejvyšší soud by se přiklonil k té, která povede k závěru o nepřípustnosti dovolání, a nikoliv k té, která otevře prostor k případnému poskytnutí soudní ochrany (zde v rámci dovolacího řízení). Tato situace však v posuzované věci nenastala, neboť stěžovatel žádnou rovnocennou variantu nepředestřel, a tato není Ústavnímu soudu známa ani jinak.

10. Ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjevně neupravuje sankci, ale stanovuje právo na (paušální) náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek [ , kterou se provádí , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění ], přičemž za příslušenství pohledávky podle nutno považovat jak náklady spojené s uplatněním pohledávky u soudu, tak náklady vynaložené mimosoudně [viz i Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol.: . Komentář. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023]. Příslušenstvím podle se rozumí i příslušenství ve smyslu [viz i Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J., a kol.: . Komentář. 3. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022]; není jím tedy toliko zákonný úrok z prodlení, jak se stěžovatel domnívá.

11. Skutečnost, že soudy nižších stupňů dané řízení označily jako řízení "o zaplacení částky 51 048 Kč s příslušenstvím", není z hlediska právní kvalifikace uplatněného nároku v částce 1 200 Kč (jako příslušenství k pohledávce na zaplacení povinného příspěvku ve výši 49 848 Kč) relevantní, stejně tak je pro rozhodování o přípustnosti dovolání podle bez významu, jakých pochybení se soudy nižších stupňů měly dopustit.

12. S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu