Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1026/2023

30 Cdo 1026/2023-120

USNESENÍ

a)

M. E.,

nar. XY, bytem XY, Rakouská republika, a

b)

K. S.,

nar. XY, bytem XY, Rakouská republika, obou zastoupených Mgr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše 317/24, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 1 026 000 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2022, č. j. -91, takto:

I. Řízení o dovolání žalobce b) se zastavuje.

II. Dovolání žalobkyně a) se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky 526 000 Kč jako náhrady škody a částky 500 000 Kč z titulu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které jim měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. -68, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému ze žalobců částku 1 026 000 Kč (výrok I), a uložil žalobcům zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dne 27. 12. 2022 v plném rozsahu včasným dovoláním. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

Jelikož žalobce b) vzal své dovolání zcela zpět podáním ze dne 15. 2. 2023, dovolací soud v souladu s větou druhou řízení o dovolání žalobce b) zastavil.

Pokud jde o dovolání žalobkyně a), Nejvyšší soud k otázce, zda je nesprávným úředním postupem, nerozhodne-li soud k návrhu účastníka o prodloužení tzv. soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku, uvádí, že tato nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud uzavřel, že by se případný nesprávný úřední postup spočívající v nerozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku projevil v konečném rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. , nebo ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. , jež je možné aplikovat mutatis mutandis i na soudcovskou lhůtu k zaplacení soudního poplatku).

To stejné platí pro otázku, zda je nesprávným úředním postupem, jestliže jak Okresní soud v Táboře, tak i dědický soud nebo Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře nepředložily podle procesní návrh žalujících (o zařazení bytu do dědictví po zůstavitelce či o určení vlastnického práva zůstavitelky k bytu) společně nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí, který soud je věcně příslušný ve věci rozhodnout, pokud soudy právní poměr odmítly řešit s odkazem na příslušnost druhého z jmenovaných soudů. I tento, žalobkyní vytýkaný postup se totiž projevil v konečném rozhodnutí ve věci, jak uvádí odvolací soud v napadeném rozhodnutí a odpovědnostním titulem tak mohlo být jen nezákonné rozhodnutí. Tímto závěrem se odvolací soud neodchýlil od výše zmíněné judikatury Nejvyššího soudu.

Dovolání žalobkyně napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle objektivně přípustné.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně a) podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 7. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu