Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 413/2023

26 Cdo 413/2023-434

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce M. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Karlem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze, Černokostelecká 856/33, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Příkopě 853/12, o zaplacení 1 771 383 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. -373, takto:

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 29. 3. 2013 domáhal na žalovaném zaplacení žalované částky z titulu zhodnocení domu žalovaného výstavbou nebytového prostoru.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. -373, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 4. 5. 2021, č. j. -340, kterým zamítl žalobu na zaplacení 1 771 383 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel z toho, že dům č. p. XY v ulici XY, vlastněný žalovaným, byl svěřen do správy městské části XY, se kterou uzavřel žalobce dne 21. 4. 1998 smlouvu o provedení stavebních úprav spočívajících ve vybudování nového nebytového prostoru, následně byla na základě souhlasu rady městské části XY ze dne 3. 12. 2007 uzavřena smlouva o budoucí nájemní smlouvě a konečně dne 12. 5. 2009 další smlouva o provedení stavebních úprav. Ze všech uvedených smluv plyne jasný závazek žalobce vybudovat nebytové prostory na své vlastní náklady s tím, že náklady mu budou nahrazeny výhradně formou sníženého nájemného a možností odpisů technického zhodnocení. Nájemní vztah byl založen nájemní smlouvou ze dne 7. 10. 2009 a k jeho ukončení došlo ze strany žalobce výpovědí ze smlouvou předvídaného důvodu ke dni 31. 3. 2011.

S odkazem na ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) odvolací soud uzavřel, že ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného nedošlo, jestliže k investicím, které žalobce na vybudování nebytového prostoru vynaložil, došlo na základě platných smluv s městskou částí XY, ve kterých byla otázka náhrady žalobcem vynaložených nákladů vypořádána. Nárok žalobce nelze posoudit ani podle obč. zák., který dopadal pouze na situace, kdy byly úpravy pronajaté věci činěny za trvání nájemního vztahu. Nad rámec těchto závěrů dodal, že i v případě, že by vybudováním nebytového prostoru mělo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, byl by nárok žalobce promlčen, neboť promlčecí doba počala běžet od okamžiku, kdy byl nebytový prostor dokončen (kolaudací dne 28. 1. 2008) – od té doby by totiž žalobce mohl uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení u soudu.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není z posléze uvedených důvodů přípustné.

Dovolatel přehlíží, že přípustnost dovolání podle může založit jen taková otázka hmotného nebo procesního práva, na níž byl výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , či ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. ). Jestliže odvolací soud konstatoval, že k investicím žalobce na vybudování nebytového prostoru došlo na základě platných smluv s městskou částí Praha 10, které řeší i způsob vypořádání těchto nákladů, a k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného tudíž nedošlo, své rozhodnutí na řešení právní otázky okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení a běhu promlčecí doby (formulované v dovolání) nezaložil, není dovolání z tohoto důvodu přípustné. Na tom nic nemění skutečnost, že odvolací soud v odůvodnění rozsudku obiter dictum svoje úvahy ohledně této otázky uvedl.

K námitce nepředvídatelnosti (překvapivosti) rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Právě takový (nezpůsobilý) důvod (konkrétně vady řízení) dovolatel uplatnil výtkou o překvapivosti rozsudku odvolacího soudu. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a 229 odst. 3 pak dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle ) nezakládají.

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu nebo dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. , či ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. ). Tak tomu v dané věci není, neboť otázkou, zda jde či nejde o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného se soudy obou stupňů zabývaly od počátku řízení a účastníci měli možnost k této otázce navrhovat důkazy a tvrzení, což (jak se podává ze spisu) i činili.

Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. 7. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu