Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1491/2023

22 Cdo 1491/2023-159

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce: P. G., narozený XY, bytem v XY, zastoupený Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem v Praze, Národní 58/32, proti žalované: V. G., narozená XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, o zrušení společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2023, č. j. -127, takto:

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. -98, zamítl žalobu, aby společné jmění manželů účastníků bylo zrušeno (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II).

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2023, č. j. -127, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že společné jmění manželů účastníků zrušil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je právně nesprávné a napadá právní hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem. Odvolacímu soudu vytýká změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by na základě stejně zjištěného skutkového stavu účastníky řízení se svým odlišným právním názorem seznámil a sám provedl dokazování. Dovolacímu soudu předkládá otázky dosud dovolacím soudem neřešené, a to zda „je dočasný pokles příjmů jednoho z manželů za trvání společného jmění manželů nutné považovat za natolik intenzivní zásah do poměrů manželského majetkového společenství, aby ovlivnil manželské majetkové společenství, a to jak do rozsahu tak i do hodnoty předmětného společného majetku manželů“ a zda „může být důvodem pro zrušení společného jmění manželů za trvání manželství, v pojetí společného majetku manželů příjmem každého z manželů v tom případě, kdy jeden z manželů za trvání společného jmění manželů změní zaměstnání, kdy zde dosahuje manžel přechodně s touto změnou zaměstnání nižších příjmů než dosahoval tento manžel na jiném zaměstnání před nástupem na rodičovskou a následně mateřskou dovolenou.“ Dovolatelka má za to, že dočasné snížení příjmů jednoho z manželů nemůže dosahovat takové intenzity, že by mohlo výrazným způsobem ohrozit majetkové manželské společenství. Namítá, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , se měl manžel dovolat relativní neplatnosti jednotlivého právního jednání žalované, nikoliv chtít zrušit společný majetkový režim manželů jako celek. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje výčet důvodů pro zrušení společného jmění manželů v , , za demonstrativní a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2016, sp. zn. , ve kterém dovolací soud společné jmění manželů zrušil i z jiných závažných důvodů. Za takový závažný důvod považuje mimo jiné pozdní úhrady splátek hypotéky žalovanou ze společných finančních prostředků, které zasílá na účet žalované, ke kterému mu žalovaná nadto zrušila dispoziční právo. Navrhuje dovolání jako nedůvodné odmítnout, nebo zamítnout.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah. Podle o. z. závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby.

9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že zákonný výčet důvodů zrušení společného jmění manželů soudem je demonstrativní; soud může společné jmění manželů zrušit i z jiných důvodů. Stejně jako v jiných řízeních o vydání konstitutivního rozhodnutí, ve kterých hmotné právo upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, jsou v hraničních případech dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. , toto a dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ).

10. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na několika skutečnostech, které společně představují závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků ve smyslu § 724 odst. 2 o. z. Jednak uvedl rizikové podnikání žalované, dále pak nemožnost žalobce ovlivnit nakládání s finančními prostředky, které zasílá na účet, z něhož je žalovanou placena hypotéka, neschopnost dohody o nakládání se společnými prostředky a aktuálně podprůměrný příjem žalované v důsledku vlastního rozhodnutí. Dovolací soud neshledává úvahu odvolacího soudu, že veškeré tyto skutečnosti společně představují závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků, za zjevně nepřiměřenou.

11. Uvádí-li dovolatelka v dovolání s odkazem na a zmiňovanou přípustnost dovolání, že v dané věci má jít o otázku, zda „je dočasný pokles příjmů jednoho z manželů za trvání společného jmění manželů nutné považovat za natolik intenzivní zásah do poměrů manželského majetkového společenství, aby ovlivnil manželské majetkové společenství, a to jak do rozsahu tak i do hodnoty předmětného společného majetku manželů“ a zda „může být důvodem pro zrušení společného jmění manželů za trvání manželství, v pojetí společného majetku manželů příjmem každého z manželů v tom případě, kdy jeden z manželů za trvání společného jmění manželů změní zaměstnání, kdy zde dosahuje manžel přechodně s touto změnou zaměstnání nižších příjmů než dosahoval tento manžel na jiném zaměstnání před nástupem na rodičovskou a následně mateřskou dovolenou“, pak na posouzení uvedených otázek (s přihlédnutím k výše uvedenému) není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

12. Odvolací soud své rozhodnutí založil na několika důvodech společně vedoucích k vyhovění žalobě. Žalovaná by pro úspěch v dovolacím řízení musela úspěšně napadnout všechny tyto závěry, což neučinila. Otázka dočasného poklesu příjmů jednoho z manželů, popřípadě dočasné snížení příjmů při změně zaměstnání po rodičovské dovolené se váže pouze k jednomu z důvodů, které vedly odvolací soud k závěru, že je zde závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků. Ve vztahu ke všem důvodům, které odvolací soud vedly k vyhovění žalobnímu nároku, žalovaná v dovolání nevymezuje přípustnost podle Dovolací soud se proto nemohl ani věnovat posouzení jejich důvodnosti.

13. V podstatné části dovolání pak žalovaná polemizuje se zjištěným skutkovým stavem, kterým je však dovolací soud vázán; v dovolání nelze úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci - (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ).

14. Námitka, že odvolací soud učinil odlišný závěr na podkladě skutečností zjištěných soudem prvního stupně, aniž by provedené důkazy zopakoval, nemůže být důvodná. Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně ( ). Nicméně v projednávané věci odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, zaujal však odlišný právní názor na spornou otázku, zda je zde závažný důvod pro zrušení společného jmění manželů účastníků. V takovém případě není nutné dokazování opakovat.

15. Žalovaná směřuje dovolání výslovně do všech výroků napadeného rozhodnutí. Podle ale dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné.

16. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle je odmítl.

17. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

18. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 6. 2023

Mgr. David Havlík předseda senátu