Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 159/2022-170

KSOS 40 INS XY1 ICm XY33 ICdo 159/2022-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b (identifikační číslo 492 40 901), proti žalované Tetera a spol., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 39/2, insolvenční správkyni dlužnice L. M., o určení pravosti a výše pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice L. M., bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 1 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 1 ICm XY, 13 VSOL XY ( XY), potvrdil rozsudek ze dne 23. 9. 2021, č. j. 1 ICm XY, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci určil, že dílčí pohledávky žalobkyně

„P1/1“

a

„P1/2“

přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice jsou co do částek 49.080 Kč a 32.499,64 Kč po právu, a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že smlouva o půjčce na konsolidaci je platným právním jednáním ( , 2, , o spotřebitelském úvěru, ve znění , dále jen „ “). Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost dlužnice splácet spotřebitelský úvěr, a to

„na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“

informací získaných od dlužnice, jakož i z interních (dlužnice byla její klientkou, takže měla přehled o splácení závazků) a externích databází ( , ). Dílčí pohledávka č. 1 proto je ve výši rozdílu mezi přihlášenou částkou 194.918,84 Kč a dosud nesplacenou jistinou 145.838,84 Kč po právu, stejně tak v rozsahu 32.499,64 Kč dílčí pohledávka č. 2 z titulu smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se dlužnice dostala do prodlení po zesplatnění úvěru (13. 6. 2019).

Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Smlouvou o půjčce na konsolidaci č. 1711096701 z 27. 11. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně (Equa bank a. s.) poskytla dlužnici částku 202.000 Kč, z níž 172.000 Kč (nezajištěný splátkový spotřebitelský úvěr podle produktových obchodních podmínek) bylo účelově použito na předčasné splacení (konsolidaci) vymezených závazků dlužnice u banky. V posuzovacím procesu právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze vstupních informací deklarovaných dlužnicí ve formuláři, který byl součástí její žádosti o konsolidační úvěr jako nový produkt banky (je vdaná, vyučená, bydlí v pronajatém bytě, příjem ze zaměstnání 16.000 Kč měsíčně, výdaje 8.000 Kč na splátky úvěrů měsíčně, 3.000 Kč na živobytí a 2.000 Kč další nespecifikované výdaje měsíčně, v domácnosti žijí celkem dvě osoby, nemá žádné vyživovací povinnosti). Z dalších podkladů uvedených v protokolu o ověření úvěruschopnosti klientky (spotřebitelky) vyhodnotila bonitu a splátkovou zatíženost dlužnice, která měla u právní předchůdkyně žalobkyně a u dalších subjektů celkem pět úvěrů (souhrn splátek ze všech produktů k datu hodnocení činil 904.005 Kč včetně příslušenství). Pravděpodobnost splácení podle výsledků posouzení dosáhla 98,0404 %.

Otázku namítané neplatnosti smlouvy o půjčce na konsolidaci pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužnice (spotřebitelky) vyřešil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu. Jeho výklad , 2 a – obdobnou úpravu obsahovalo ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (judikatura týkající se tohoto ustanovení je použitelná i v poměrech „nového“ zákona o spotřebitelském úvěru) – konvenuje závěrům, k nimž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , a Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Právní předchůdkyně žalobkyně se nespolehla jen na informace sdělené dlužnicí, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžných účtů, jejichž majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického modelu zohledňujícího náklady a výdaje dlužnice byla absence důvodných pochybností o její schopnosti úvěr splácet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. , a ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. ).

Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( , věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Brně dne 29. 6. 2023

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu