Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 676/2023

27 Cdo 676/2023-145

USNESENÍ

M. K.

, narozeného XY, bytem XY, za účasti

T. V.

, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání

T. k. Z.

, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI 671, PSČ 760 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2022, č. j. -111, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] T. k. Z. (dále jen „TK Zlín“) podáním ze dne 29. 9. 2021 navrhl, aby soud rozhodl o jeho přibrání do řízení jako účastníka podle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

[2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. -99, shora uvedený návrh TK Zlín zamítl.

[3] K odvolání TK Zlín Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh na přerušení řízení dle , (dále též jen „ “) [první výrok], potvrdil usnesení soudu prvního stupně [druhý výrok] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení [třetí výrok].

[4] Proti usnesení odvolacího soudu a „rovněž i proti jemu předcházejícímu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2022, č. j. -99“, podal TK Zlín dovolání, a to „proti všem jejich výrokům“.

[5] Nejvyšší soud vzhledem k dalšímu obsahu podání TK Zlín ze dne 12. 12. 2022 v souladu s ve spojení s dospěl k závěru, že i přes výše uvedené uvození dovolání dovolatel ve skutečnosti napadá toliko usnesení odvolacího soudu, což koresponduje i s tím, že dovolatel v čl. VI. dovolání formuluje dovolací návrh tak, že primárně navrhuje změnu (toliko) usnesení odvolacího soudu a zrušení usnesení soudu prvního stupně navrhuje až v rámci eventuálního návrhu rozhodnutí dovolacího soudu, jak plyne z věty druhé

[6] Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle

[7] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

[8] Přípustnost dovolání dovolatel s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. , spatřuje v tom, že dovolacím soudem již vyřešená otázka „zda je možné rozšiřujícím výkladem § 6 odst. 1 z. ř. s. dospět k závěru, že se podle tohoto ustanovení posuzují rovněž řízení, která lze zahájit pouze na návrh, a zda v takovém případě, není osobou, o jejíž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, i společník společnosti, platnost jejíhož usnesení valné hromady je v řízení zkoumána?“ má být dovolacím soudem posouzena jinak.

[9] Výkladem § 6 z. ř. s. se Nejvyšší soud již v minulosti zabýval, přičemž dovodil, že vztah obou odstavců § 6 z. ř. s. je nutné považovat za vztah obecné (§ 6 odst. 1 z. ř. s.) a zvláštní (§ 6 odst. 2 z. ř. s.) úpravy, jíž se účastenství poměřuje bez ohledu na to, zda tato řízení lze zahájit toliko na návrh či i bez návrhu. Stanoví-li zákon okruh účastníků řízení výslovně, určí se okruh účastníků v souladu s § 6 odst. 2 z. ř. s. podle takového výslovného pravidla (a to i v případě, že tato řízení lze zahájit i bez návrhu). Definice obsažená v § 6 odst. 1 z. ř. s. se uplatní tehdy, chybí-li výslovná úprava, a to bez ohledu na to, zda lze dané řízení zahájit i bez návrhu nebo jenom na návrh (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 94/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[10] K účastenství v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady kapitálových společností se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává, že:

1) Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením ve statusových věcech právnických osob; jde o řízení upravené zákonem o zvláštních řízeních soudních (§ 90 odst. 1 z. ř. s.) patřící mezi tzv. nesporná řízení [§ 2 písm. e), § 85 písm. a) z. ř. s.]. Účastenství se zde řídí § 6 odst. 1 z. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. , ze dne 3. 3. 2021 sp. zn. ).

2) Účel právní úpravy řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti je dvojí. Jednak poskytuje ochranu individuálním právům osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a jednak je zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou ve stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. ).

3) Ne každého, jehož se závěr o neplatnosti usnesení valné hromady může ve svých důsledcích dotknout, lze považovat za osobu, o jejíchž právech a povinnostech je v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady jednáno ve smyslu § 6 odst. 1 z. ř. s. Účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti je kromě navrhovatele pouze společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. , či ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. , týkající se úpravy věty první , ve znění účinném do 31. 12. 2013, jež našla s účinností od 1. 1. 2014 svůj odraz v z. ř. s.

[11] Uvedené závěry opakovaně shledal ústavně konformními i Ústavní soud. I podle jím přijatého výkladu platí, že účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je vedle navrhovatele (či navrhovatelů) toliko společnost, jejíž valná hromada přijala napadená usnesení. Uvedený závěr Ústavní soud vyslovil i v situaci, kdy se účasti v řízení neúspěšně domáhali členové orgánů společnosti, kteří byli napadenými usneseními odvoláni z funkce či do této funkce zvoleni, a jejichž postavení se případné vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ve svých důsledcích bezesporu může dotknout (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. , ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. , či ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. ).

[12] Na výše uvedených závěrech k účastenství v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady kapitálových společností nemá Nejvyšší soud ani v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 důvod ničeho měnit. Postupovaly-li soudy v souladu s výše uvedeným, nelze jim v tomto ohledu ničeho vytknout; řešení dovolatelem vymezené otázky pak není s to založit přípustnost dovolání.

[13] Konečně, napadá-li dovolatel i výrok odvolacího soudu, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení dle , nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady ( ), jíž dovolatel v dovolací lhůtě neodstranil ( věta první ), se Nejvyšší soud dovoláním v tomto rozsahu nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 6. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu