Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 407/17

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti 1) Miroslava Nováka, 2) Mgr. Vladimíra Colova, 3) Mgr. Vladimíra Černého, 4) Anny Jelínkové, všech zastoupených JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 24, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. -345, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. -270, takto:

.

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze potvrdil usnesením ze dne 14. 12. 2015, č. j. -270, rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2013, č. j. -195, jímž byla vyslovena neplatnost usnesení přijatých na náhradní valné hromadě Photovoltaic systems a. s. (nyní Photovoltaic systems a. s. v likvidaci), konané dne 28. 1. 2011. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 11. 2016, č. j. -345, odmítl dovolání stěžovatelů proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Proti usnesením odvolacího a dovolacího soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 8. 2. 2017 a navrhují jejich zrušení. Namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle a navazujících ustanovení d i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřují v upření aktivní legitimace k podání dovolání, přestože zneplatněným usnesením bylo rozhodováno o jejich funkcích v orgánech společnosti. Co do merita věci brojí stěžovatelé proti tomu, že důvodem vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady bylo toliko pochybení při svolávání.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum není sama o sobě zásadní věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

Žádné takové pochybení Ústavní soud v projednávané věci neshledal; přihlédl k povaze sporu, který vychází z interních vztahů v rámci obchodní korporace. Obecné soudy svá rozhodnutí založily na ústavně konformní aplikaci , obchodního zákoníku, v tehdy platném znění, podle něhož je zakázáno jakékoli jednání, jehož cílem je zneužívajícím způsobem znevýhodnit některého ze společníků. Dospěly k závěru, že valná hromada byla svolána v rozporu se zákonem - s účelem obejít většinového akcionáře, aby se o jejím konání nedozvěděl. Taková forma svolání valné hromady, jaká byla použita v projednávané věci, odporuje účelu a smyslu zákona bez ohledu na to, že formálně byla jeho litera dodržena.

Obecné soudy se vypořádaly i s otázkou účastenství stěžovatelů v řízení. Vyšly z konstantní judikatury, která ve vztahu k vyslovení neplatnosti valné hromady staví na koncepci výhradní účasti navrhovatele a dané společnosti; účast jiných osob je vyloučena, byť by se týkalo i jejich práv v důsledku toho, že valnou hromadou bylo rozhodováno o jejich členství v orgánech společnosti. Odvolací soud byl ke stěžovatelům vstřícný a vzhledem ke specifickým okolnostem věci připustil jejich (další) vedlejší účastenství i přesto, že je nalézací soud do řízení vůbec vpouštět neměl. Nejvyšší soud v této souvislosti uzavřel, že ani postup podřízených soudů nic nemění na tom, že stěžovatelé jako vedlejší účastníci nemají aktivní procesní legitimaci k podání dovolání.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu