Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3774/2022

30 Cdo 3774/2022-150

USNESENÍ

J. O.

,

nar. XY, bytem XY, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 1 974 450,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. -126, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. -103, zamítl žalobu žalobce na zaplacení 1 974 450,60 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 600 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce se domáhal zaplacení výše uvedené částky jako škody, jež mu měla být způsobena tím, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. -421, ve spojení s usnesením ze dne 24. 11. 2015, č. j. -517, uložil žalobci zaplatit společnosti Diag Human SE náhradu nákladů řízení ve výši 1 898 753 Kč. Tato rozhodnutí byla potvrzena rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2016, č. j. -544, jímž bylo žalobci dále uloženo zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 75 697,60 Kč. Žalobce uhradil společnosti Diag Human SE částku 1 974 450,60 Kč, rozsudek Vrchního soudu v Praze byl však zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. . Žalobce marně vyzval společnost Diag Humen SE k vrácení zaplacené částky, která se stala nedobytnou z důvodu nemajetnosti této společnosti.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním. Nejvyšší soud však toto dovolání podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, nevypořádal-li se odvolací soud s jeho námitkou, že „vymáhání by se muselo konat v domicilu společnosti DH, tj. v Lichtenštejnsku, mezi nímž a ČR neexistuje žádný pramen práva pro uznávání cizích rozsudků a jejich výkon,“ nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť na řešení otázky „vázanosti tamních (lichtenštejnských - pozn. Nejvyššího soudu) soudů českým soudním rozhodnutím“ napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (odvolací soud nijak neposuzoval možnost výkonu českého exekučního titulu v Lichtenštejnsku; ostatně v řízení nebyla existence takového exekučního titulu ani tvrzena, ani jinak nevyšla najevo).

Namítá-li žalobce „porušení práva na spravedlivé řízení, které spočívá v tom, že se odvolací soud nevypořádal s žalobcovým tvrzením, že žalovaný nevymáhá po společnosti DH … své vlastní přiznané nároky“, pak přehlíží, že soud není povinen vypořádat každou z námitek účastníka jednotlivě, pokud proti nim v důvodech svého rozhodnutí staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. ). To je i případ právě projednávané věci, neboť odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí (mimo jiné) tím, že „žalobce se omezil pouze na dvě písemné výzvy, aniž by se aktivně pokusil využít jakýchkoliv jiných dostupných právních prostředků … ať už na území České republiky či ve státě, v němž má jmenovaná společnost své sídlo,“ a za významnou považoval skutečnost, že sám žalobce „jinou svou tvrzenou pohledávku za jmenovanou společností ve výši přesahující 44 000 000 Kč aktivně soudně vymáhá“.

Otázka, kdy vzniká škoda v důsledku výkonu veřejné moci, má-li poškozený přímý nárok vůči svému dlužníku, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. ). Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobce, aby uvedená otázka byla v této věci posouzena jinak, neboť judikaturou formulované pravidlo je obecné a odvolací soud jej správně aplikoval i v situaci, kdy „primární dlužník má sídlo v jiné jurisdikci“.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ve spojení s a 2, a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, když žalovaná nebyla zastoupena advokátem, přičemž nedoložila výši svých hotových výdajů. Náhrada nákladů je tak představována toliko paušální náhradou hotových výdajů podle , , ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI ), jež činí 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 6. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu