Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1207/14

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Davida Uhlíře a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti EUFI - Fashion s.r.o., IČ 27380491, se sídlem Hostivice, K Chýni 1250, zastoupené advokátem Mgr. Michalem Poupětem, se sídlem advokátní kanceláře AK Poupětová/Poupě s.r.o., Praha 1, Štěpánská 27, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, č. j. -447, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. -410, a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 1. 2013, č. j. -372, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní soud obdržel dne 31. 3. 2014 návrh stěžovatelky na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle , a d.

2. Podstatou řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatelky o zaplacení 11 473 384,60 Kč s úrokem z prodlení, představující hodnotu, o níž se zvýšila hodnota objektu žalovaného (vedlejšího účastníka) v důsledku stěžovatelem provedených stavebních úprav, po odečtení částky 575 500,40 Kč, kterou stěžovatel dlužil vedlejšímu účastníku na dlužném nájemném. Stěžovatel byl nájemcem nebytových prostor v předmětné nemovitosti, v nichž provedl se souhlasem vedlejšího účastníka úpravy dle zpracovaného projektu, přičemž nájem nebytových prostor byl následně ke konci dubna 2010 ukončen.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 1. 2013, č. j. -372, byla žaloba stěžovatelky o zaplacení 11 473 384,60 Kč s úrokem z prodlení zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky II., III.). Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se na daný případ vztahuje úprava dle , věta poslední , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), podle které, dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. Při určení výše uváděného zhodnocení dospěl soud k závěru, že jedinou možnou opodstatněnou metodou zjištění výše zhodnocení je nákladový způsob ve znaleckém posudku Ing. Kratěny, CSc., který i přesto, že byl objednán žalovaným (vedlejším účastníkem), považuje soud za věrohodný. Posudek obsahoval doložku ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Závěry ostatních znaleckých posudků soud při svém rozhodování nevzal v úvahu, neboť posudek Ing. Cigánka odhadl pouze faktické náklady rekonstrukce, posudek Ing. Kluzáka aplikoval pouze výnosový způsob a dospěl k absurdnímu výsledku o výrazném znehodnocení domu provedením předmětných úprav a revizní posudek znaleckého u JOKL APPRAISAL, v. o. s. pokládal soud vzhledem k nedoložené výši investic a odhadu jejich opotřebení za nepodložený odhad.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. -410, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen (výrok I.), dalším výrokem bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění podstatných skutkových zjištění, která považuje za správná a plně na ně odkázal. Pokud jde o právní závěry, i zde se plně ztotožnil se soudem prvního stupně.

5. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 1. 2014, č. j. -447, dovolání stěžovatelky zamítl. Nejvyšší soud shledal dovolání stěžovatelky přípustným, neboť záviselo na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla výslovně řešena. S účinností od 1. 9. 2011 došlo ke změně mimo jiné i , přičemž výkladem ustanovení , ve spojení s , ve znění provedeném touto novelou, se soudní praxe dosud nezabývala. Stěžovatelkou byla nastolena otázka, zda ve smyslu může účastník předložit i revizní znalecký posudek či zda revizní znalecký posudek musí být podle vyžádán soudem. Dovolací soud dospěl k závěru, že není důvodu, aby se ustanovení nevztahovalo i na znalecké posudky revizní, když hovoří o znaleckých posudcích obecně. Pokud tedy splňuje znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v , pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem i v případě, že jde o znalecký posudek revizní.

6. Proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, č. j. -447, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. -410, a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 1. 2013, č. j. -372, podává stěžovatelka ústavní stížnost.

II.

7. Stěžovatelka v úvodních částech rekapituluje průběh řízení před jednotlivými soudy.

8. Domnívá se, že umožňuje užít znalecký posudek nevyžádaný soudem a tedy zhotovený jen jednou ze stran soudního sporu jako plnohodnotný posudek pouze v případě, že takový postup není v rozporu se základními zásadami soudního řízení, a to mj. se zásadou rovnosti upravenou v , případně s (v úvodu) citovanými ústavními právy.

9. Podle stěžovatelky soudy ignorovaly skutečnost, že znalec, který je objednán a zaplacen jednou ze stran soudního sporu, je vždy nutně ovlivněn zadáním zadavatele a je motivován k tomu, aby takové zadání splnil. Za jediný postup, který je v souladu se zásadami spravedlivého procesu a rovnosti stran pak považuje toliko postup dle .

III.

10. Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle y.

11. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti.

12. Ústavní soud je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález

sp. zn.

, N 91/33 SbNU 377).

13. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že se o takový případ nejedná.

14. Jádro ústavní stížnosti představuje pouhá polemika stěžovatelky ohledně použití znaleckého posudku (zhotoveného jednou ze stran soudního sporu) dle jako plnohodnotného znaleckého posudku. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu však tomuto nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdy by se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Ústavní soud je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 34, str. 257), popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, nález č. 79, str. 255 a násl.).

15. Taková pochybení však v dané věci Ústavní soud neshledal. Skutečnost, že v dané věci obecný soud přihlédl právě ke znaleckému posudku, jenž byl zpracován z podnětu vedlejšího účastníka (žalovaného) v souladu s nezakládá podle názoru Ústavního soudu porušení práva na spravedlivý proces a potažmo ani porušení principu rovnosti. Obecné soudy postupují v civilním řízení v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení a je plně na jejich uvážení, které důkazy provedou, aby byl náležitě a správně zjištěn skutkový stav, z něhož vyvodí právní závěry. Význam provedených důkazů a jejich relevance se objeví až při jejich konečném zhodnocení. Jednotlivé důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

16. Ústavní soud má za to, že z principu rovnosti účastníků, jehož porušení se stěžovatelka domáhá, nevybočuje skutečnost, že obecný soud přihlédl při určení výše protihodnoty toho, o co se zvýšila hodnota věci dle , věta poslední , ke znaleckému posudku zpracovanému z podnětu jedné ze stran ve smyslu . Soud prvního stupně podrobně zdůvodnil, proč při určení výše protihodnoty přihlédl právě ke znaleckému posudku Ing. Kratěny, CSc., který byl vyžádán a předložen vedlejším účastníkem a který obsahoval doložku ve smyslu . Současně též uspokojivě vysvětlil, proč nezohlednil závěry ostatních znaleckých posudků. Jednalo se konkrétně o znalecký posudek Ing. Cigánka, který však provedl vyčíslení obecné hodnoty investic na rekonstrukci obchodních prostor v předmětné nemovitosti provedených stěžovatelem, znalecký posudek Ing. Kluzáka, který v rozporu se samotným zadáním použil pouze výnosovou metodu, při níž zjistil, že se cena domu snížila přibližně o 3 790 000,- Kč, revizní znalecký posudek znaleckého u JOKL APPRAISAL v. o. s., který soud pokládal vzhledem k použitému způsobu za nepodložený odhad (blíže ke zdůvodnění viz str. 5 - 6 rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 1. 2013, č. j. -372).

17. Nejvyšší soud, i přesto, že připustil dovolání, neboť se výkladem , ve spojení s , ve znění od 1. 9. 2011, dosud soudní praxe nezabývala, neshledal tento mimořádný opravný prostředek důvodným. Podrobným právním rozborem dospěl k závěru, že ustanovení hovoří obecně o znaleckém posudku, proto není důvodu, aby se uvedené ustanovení nevztahovalo i na znalecké posudky revizní. Pokud tedy obecný soud nárok na protihodnotu vyčíslil na základě znaleckého posudku Ing. Kratěny, CSc. (předloženým vedlejším účastníkem), který byl považován v souladu s za revizní znalecký posudek stejné důkazní síly, jakoby se jednalo o znalecký posudek vypracovaný na žádost soudu v rámci soudního řízení, postupoval obecný soud správně a takovému postupu nelze podle Ústavního soudu nic vytknout.

18. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky, byla ústavní stížnost podle odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Ludvík David v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu