Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1211/2023

30 Cdo 1211/2023-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované České republice– Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o zaplacení částky 279 651,14 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, č. j. -19, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. -6, zastavil řízení vedené o požadavku žalobkyně na zaplacení částky 279 651,14 Kč (výrok I) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Žalobkyně svůj nárok na zaplacení zmíněné částky vůči žalované odvozuje ze , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť tvrdí, že odpovídá náhradě škody, jež jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím Městského úřadu Jindřichův Hradec, odboru životního prostředí, ze dne 2. 8. 2021, č. j. OŽP/38255/21/IN-233.

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl zčásti jako nepřípustné a zčásti pro jeho vady.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Otázka, zda organizační složka státu může žalovat jinou organizační složku státu v rámci civilního soudního řízení, při jejímž řešení odvolací soud dle názoru žalobkyně pochybil, ztotožnil-li se se závěrem soudu prvního stupně, v souladu s nímž vedení soudního řízení v dané věci brání skutečnost, že žalobkyní i žalovanou je tatáž osoba, tj. Česká republika, tedy otázka, která má být dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak dle žalobkyně plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. , na straně jedné, a z rozsudku téhož soudu ze dne 12. 4. 2017, č. j. , na straně druhé) anebo má být tato otázka dovolacím soudem posouzena jinak (než jak plyne ze závěrů zmíněného rozsudku ze dne 12. 4. 2017, č. j. ), přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu totiž na řešení právní otázky vycházející ze závěru o totožnosti subjektu stojícího na obou procesních stranách, kterou jako jedinou žalobkyně v dovolání řádně vymezila, výlučně nespočívá.

Závěr, že vedení soudního řízení v dané věci brání neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu , který učinil soud prvního stupně a který odvolací soud plně akceptoval, a na nějž proto zcela odkázal, vycházel nejen z řešení výše uvedené právní otázky vztahující se k účastenství v řízení, ale též z úvahy týkající se předmětu tohoto řízení. V souladu s posledně zmíněným závěrem soudů nižších stupňů totiž soud není nadán pravomocí ve věci rozhodnout také proto, že rozhodování o tom, která organizační složka je příslušná hospodařit s majetkem státu (v daném případě s částkou 279 651,14 Kč), je z jeho pravomoci vyloučeno právní úpravou obsaženou v , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a ve vyhlášce Ministerstva financí č. , o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, přičemž vyloučen je též soudní přezkum jednostranného opatření podle zmíněného zákona a rozhodnutí podle uvedené vyhlášky (viz body 14 a 21 až 24 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, ve spojení s body 8 a 9 odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu). Ve vztahu k tomuto závěru však žalobkyně žádnou právní otázku způsobem upraveným v v dovolání nezformulovala, v návaznosti na což (logicky) v této části nevymezila ani příslušný důvod přípustnosti tohoto dovolání ve smyslu , jak vyžaduje Namísto toho se v závěrečné části dovolání omezila pouze na svůj nesouhlas s uvedeným závěrem soudů nižších stupňů. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu však pro vyhovění požadavkům kladeným ve zmíněném na obsahové náležitosti dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , a dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ), pročež je její dovolání v této části vadné.

Jestliže některý z důvodů, pro nějž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil, obstojí, neboť jej žalobkyně v dovolání řádně nezpochybnila (tj. důvod spočívající v povaze předmětu řízení, jak ji zhodnotily soudy nižších stupňů), nemůže pak žádný další dovolací důvod (zde otázka účastenství proti sobě stojících organizačních složek státu) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení (které by se jinak nabízelo s ohledem na recentní judikaturu Nejvyššího soudu představovanou usnesením ze dne 27. 3. 2023, sp. zn. , reagujícím na novelu provedenou ) by se v poměrech dovolatelky nemohlo nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle a a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 6. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu