Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 742/2023

26 Cdo 742/2023-207

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce D. L., bytem XY, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČO: 47115971, o zaplacení částky 87.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2022, č. j. -150, takto: I. Dovolání seodmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce (pojistník) se domáhal, aby mu žalovaná (pojistitelka) zaplatila částku 87.000,- Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) z titulu pojistného plnění ze smlouvy o životním pojištění č. 055748641, jíž s ní uzavřel dne 7. dubna 2018 (dále jen „Pojistná smlouva“). Žalobu odůvodnil tvrzením, že při příležitostném paraglidingu, který provozoval 22. dubna 2019, utrpěl tam specifikovaný úraz (resp. úraz s trvalými následky), na nějž se – podle něj – vztahuje pojištění založené Pojistnou smlouvou, že žalovaná mu na tuto škodní událost dosud vyplatila pouze částku 31.500,- Kč, ačkoli mu z titulu pojistného plnění měla poskytnout částku podstatně vyšší, a že v současnosti jeho nárok na pojistné plnění vůbec neuznává a dokonce požaduje vrácení již vyplacené částky.

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. června 2022, č. j. -107, žalobu zamítl (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok III.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 2022, č. j. -150, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dovolatel), zastoupený advokátem, včasné dovolání, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), a dospěl k závěru, že z posléze uvedených důvodů není přípustné podle

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 25. dubna 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 3/2019 časopisu Soudní judikatura, na nějž odkázal i dovolatel v dovolání, přijal a odůvodnil závěr, že podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu z 31. října 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 15. července 2020, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu z 9. září 2021, sp. zn. , a z 3. května 2022, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti těmto usnesením odmítl Ústavní soud usneseními z 9. listopadu 2021, sp. zn. , a z 25. srpna 2022, sp. zn. ). Nynější právní úprava tedy opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy – důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí (srov. zejména ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob (viz usnesení Nejvyššího soudu z 22. listopadu 2022, sp. zn. ).

V daném případě šlo o výklad ujednání (písemné) Pojistné smlouvy, podle něhož bylo v rámci sjednaného úrazového pojištění standardně (tj. bez dalšího) pojištěno provozování (mimo jiné i) paraglidingu pouze na příležitostné úrovni (zahrnující volnočasové aktivity, zážitkové akce a podobné aktivity vykonávané příležitostně v rámci zaměstnání, to vše při nepravidelném tréningu a bez účasti v soutěžích), a nikoli již na úrovni amatérské (vyznačující se pravidelným tréningem a účastí v soutěžích nejvýše na krajské úrovni nebo v soutěžích pro širokou veřejnost) či úrovni nejvyšší (do níž spadalo provozování sportu na jakékoli úrovni, které je převážným zdrojem příjmů); provozování paraglidingu na amatérské a nejvyšší úrovni žalovaná neumožňovala ani připojistit. S přihlédnutím k obsahu citovaného smluvního ujednání a k dalším zjištěným okolnostem dovolací soud nepokládá v tomto konkrétním případě za zjevně nepřiměřený názor, že dovolatelův úraz při provozování paraglidingu na zjištěné (minimálně amatérské) úrovni nebyl pojistnou událostí, i když si jej způsobil mimo rámec účasti v konkrétní soutěži (závodu), účastnil-li se v době trvání pojištění (prokazatelně) soutěží v paraglidingu. Z odůvodnění napadeného rozsudku totiž vyplývá, že uvedený právní názor je výsledkem interpretace dotčeného ujednání Pojistné smlouvy, při níž odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše citovanými výkladovými pravidly, od nichž není důvod se odchýlit. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že sporné ujednání předně vyložil nejen prostředky gramatickými, ale zejména i prostředky logickými. Jeho výklad v tomto směru se pak jeví jako rozumný a z logického hlediska jediný udržitelný. Zabýval se přitom i úmyslem účastníků vyplývajícím z Pojistné smlouvy, a to aniž se opomenul vypořádat rovněž s poznatky, jež v tomto ohledu vyplynuly z výpovědí slyšených svědkyň (K. Š. a V. N.). Je tudíž evidentní, že usiloval o výklad Pojistné smlouvy zohledňující všechny relevantní souvislosti, tedy o výklad podávající komplexní a ucelený náhled na danou situaci. Vzhledem k tomu lze proto pokládat za nepřípadnou dovolatelovu námitku, že provedl pouze „izolovaný výklad smluvních podmínek“, v důsledku čehož pak Pojistná smlouva „nemohla být hodnocena komplexně, dle jejího skutečného obsahu, skutečného úmyslu smluvních stran a okolností, za kterých byla uzavřena (jak byly žalobci pojistné podmínky vyloženy)“. S přihlédnutím k obsahu dovolání pak zbývá jen dodat, že interpretační pravidlo, podle něhož v pochybnostech o obsahu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele nejpříznivější (viz § 1812 odst. 1 o. z.), nelze využívat k tomu, aby smluvní ujednání byla vyložena účelově v rozporu se zjevně projevenou vůlí stran, resp. aby byla výkladem zcela přetransformována ve prospěch spotřebitele (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 22. února 2022, sp. zn. ), jak se o to ve skutečnosti pokoušel dovolatel v projednávané věci.

Lze uzavřít, že odvolací soud vyložil sporné ujednání Pojistné smlouvy v intencích pravidel pro výklad právních jednání zakotvených v § 555 a násl. o. z., přitom se neodchýlil ani od závazných pravidel pro výklad spotřebitelských smluv a respektoval rovněž zásady pro interpretaci právních jednání formulované v ustálené soudní praxi (nevyjímaje z toho ani nálezy Ústavního soudu, na něž poukázal dovolatel v dovolání).

Za tohoto stavu není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu (243c odst. 2 ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 7. 6. 2023

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu