Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2745/2022

-127

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Albrechtice, se sídlem Albrechtice, ČSA 27/10, zastoupeného Mgr. Marianem Przybylou, advokátem se sídlem Krnov, B. Němcové 975/1, proti žalované safe comercional s.r.o., se sídlem Praha 4 – Michle, Jaurisova 515/4, IČO: 03354237, zastoupené JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 46/14, o zaplacení částky 141.738,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2022, č. j. -96, takto:

Odůvodnění:

Žalobce (pronajímatel tam specifikované budovy a areálu koupaliště v Albrechticích – dále jen „budova“ a „areál koupaliště“) se domáhal, aby mu žalovaná (nájemkyně budovy a areálu koupaliště) zaplatila částku 141.738,88 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout tím, že za ni zaplatil dodavatelům služeb náklady na provoz koupaliště vypočtené v žalobě.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. března 2022, č. j. -96, potvrdil rozsudek ze dne 8. října 2021, č. j. -59, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé) ze dne 23. března 2022, č. j. -96, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 25. dubna 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 3/2019 časopisu Soudní judikatura, přijal a odůvodnil závěr, že podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. dále též rozsudek Nejvyššího soudu z 31. října 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 15. července 2020, sp. zn. ). Nynější právní úprava tedy opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy – důraz na formální hledisko projevu, typický pro předchozí (srov. zejména ustanovení , , ve znění účinném do 31. prosince 2013), a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob.

V daném případě šlo především o výklad smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jíž uzavřeli dne 18. května 2018 dovolatel jako pronajímatel a žalovaná jako nájemkyně (dále jen „Smlouva“) ohledně budovy a areálu koupaliště, z níž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal rozhodující skutková zjištění pro posouzení otázky, zda dovolateli vznikl tvrzený nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jež měla na jeho úkor získat žalovaná tím, že za ni zaplatil dodavatelům služeb náklady na provoz koupaliště vypočtené v žalobě. S ohledem na znění Smlouvy (viz čl. II bod 2 a čl. V body 1, 4 a 9 Smlouvy, to vše i se zřetelem k výši nájemného sjednaného v čl. IV bodu 1 Smlouvy a k dokumentu označenému jako „Výpočtový list nájemného nebytových prostor a zařízení souvisejících s provozem koupaliště Město Albrechtice platný od 11. 5. 2018“) a s přihlédnutím k tomu, co předcházelo jejímu uzavření (tj. zejména k obsahu dovolatelova záměru /ve smyslu , o obcích, ve znění pozdějších předpisů/ z 27. března 2018 týkajícího se pronájmu Areálu – dále jen „Záměr“), jakož i k následnému chování smluvních stran, lze odvolacím soudem (soudem prvního stupně) učiněný výklad Smlouvy pokládat za souladný s judikaturou, neboť takový výklad je zde možný. Jeho postup pak nelze pokládat za vadný, vykládal-li obsah Smlouvy i s ohledem na obsah Záměru, neboť povinnost přihlédnout při výkladu projevu vůle též k tomu, co právnímu jednání předcházelo, mu výslovně ukládalo ustanovení o. z.

Přitom nelze přehlédnout, že předkládal-li dovolatel k dovolacímu přezkumu primárně řešení otázky, „zda při zachování všech atributů veřejnoprávního charakteru záměru, v situaci, kdy je již vybrána vítězná nabídka, může v rámci kontraktačního procesu mezi veřejnoprávní korporací a nositelem vítězné nabídky dojít ke zpřísnění smluvních podmínek oproti zveřejněnému záměru v neprospěch soukromého subjektu, který v rámci soutěže, na základě vyhlášeného záměru, podal nejlepší nabídku“, pak na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí). Odvolací soud totiž uvedenou otázku neposuzoval a – logicky vzato – ani posuzovat nemohl, zaujal-li názor, že nájemní poměr založený Smlouvou obsahově korespondoval podmínkám pronájmu Areálu uvedeným v Záměru (a že tedy – řečeno jinak – Smlouva neobsahovala pro žalovanou „přísnější“ podmínky pronájmu Areálu, než jaké byly dříve předestřeny v dovolatelově Záměru).

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu (243c odst. 2 ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 22. 11. 2022

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu