Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1355/2023-233

30 Cdo 1355/2023-233

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) J. A., narozené dne XY, b) V. K., narozeného dne XY, a c) A. K., narozené dne XY, všichni bytem v XY, všem zastoupeným Mgr. Jozefem Barátem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí 310/2, proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 2 054 024 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2022, č. j. -197, takto:

Odůvodnění:

Žalobci podali dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2022, č. j. -197, kterým byl ve výroku I potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2022, č. j. -170, ohledně částky 1 549 025 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 3. 2. 2017 do zaplacení s tím, že se žaloba žalobkyně a) v tomto rozsahu zamítá; ohledně částky 168 333 Kč s příslušenstvím byl výrok I rozsudku soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) tuto částku s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 3. 2. 2017 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Výrok II a III rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud změnil tak, že ve vztahu k žalobci b) a žalobkyni c) se konstatuje, že v řízení o dodatečném povolení stavby vedeném u Magistrátu města Hradec Králové, odbor stavební, pod sp. zn. SZ MMHK/19732/2007/ST2/Klo/Sta, bylo porušeno právo žalobce b) a žalobkyně c) na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ohledně zamítnutí žaloby na zaplacení částky 168 333 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců b) a c) výrok II usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II a III) a rozhodl, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů 3 900 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV), a že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců b) a c) náklady řízení před soudy obou stupňů 47 735 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám J. B. (výrok V a VI). Nejvyšší soud dovolání žalobců podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům dovolatelé nedostáli, když uvedli, že „rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp., které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny“. Dovolatelé tedy označili dva navzájem neslučitelné předpoklady přípustnosti, aniž by v ostatním textu dovolání tento rozpor uvedli na pravou míru.

Dovolatelé sice v dovolání formulovali otázky, zda „má rozdíl v nákladech na pořízení stavebního materiálu a stavebních prací způsobený v mezidobí zvýšením sazby DPH a inflací charakter skutečné škody?“, zda „konzumuje v sobě zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě) ve smyslu ust. OdpŠK bez dalšího jinou eventuální nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku téhož nesprávného úředního postupu?“, a zda „zakládá účastenství dotčených osob ve smyslu ust. a 3 ve správním řízení stiženém nepřiměřenou délkou nárok dotčené osoby na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu výlučné jen ve formě konstatování porušení práva, anebo je možné poskytnout dotčené osobě zadostiučinění v penězích, má-li pro ni řízení větší než jen nepatrný význam?“. Z dalšího textu jejich podání však nelze dovodit, od které rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit, případně, která jimi formulovaná otázka dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2022, sp. zn. , a ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání žalobců podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 6. 2023

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu