Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1201/2023

26 Cdo 1201/2023-272

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně RENCAR PRAHA, a. s., se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 678/25, IČO 00506397, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalované Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost,se sídlem v Praze 9, Sokolovská 42/217, IČO 00005886, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o 21.449.309 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. -187, takto:

Odůvodnění:

1. Žalovaná napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. -187, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 25. 10. 2022, č. j. -174, kterým bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. .

2. Dovolání podané včas, osobou k tomu oprávněnou, proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť se odvolací soud při výkladu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

3. Podle ustanovení pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

4. V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálená v tom smyslu, že ustanovení patří k právním normám relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. ).

5. V rozsudku ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem přerušení řízení podle je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

6. V projednávané věci bylo řízení poprvé přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2018, č. j. -83. Následně jeho usnesením ze dne 14. 2. 2022, č. j. -112, bylo v návaznosti na pravomocné rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 8. 2021, č. j. -1240, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. -1359), rozhodnuto o pokračování v řízení.

7. Vzhledem k tomu, že proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. -1359, bylo podáno dovolání, soud prvního stupně ve zde projednávané věci usnesením ze dne 7. 4. 2022, č. j. -125, řízení opět přerušil do doby pravomocného skončení řízení o dovolání podaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2022, č. j. -1359. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. -151, jeho usnesení změnil tak, že se řízení nepřerušuje.

8. Poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 7. 2022, č. j. -1471, v řízení vedeném pod sp. zn. , zrušil usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího, a věc vrátil k soudu prvního stupně k dalšímu řízení, bylo řízení přerušeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 10. 2022, č. j. -174, do pravomocného skončení řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. . Toto usnesení bylo následně potvrzeno dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu.

9. Odvolací soud vycházel z toho, že řízení vedené pod sp. zn. dále probíhá, věc je projednávána meritorně a je v něm řešena otázka existence závazkového vztahu mezi účastníky, která má význam i pro toto řízení, neboť žalobkyně v tomto řízení o vydání bezdůvodného obohacení rozporuje platnost čl. IX odst. 4 smlouvy ze dne 31. 1. 1997, ve znění následných změn a doplňků.

10. Za tohoto stavu však není slučitelné se zásadou hospodárnosti, aby řízení, které trvá déle než sedm let, bylo přerušeno do skončení jiného řízení, které rovněž probíhá již delší dobu a ve kterém je řešena otázka, jíž si soud může sám předběžně posoudit, a to za situace, kdy lze usuzovat, že dokazování týkající se (ne)platnosti předmětného ustanovení smlouvy si nevyžádá rozsáhlejší dokazování. Z tohoto pohledu odvolací soud nezohlednil celkovou délku řízení, aby zabránil tomu, že v řízení dojde k porušení práva účastníků na projednání věci v přiměřené lhůtě, čímž se odchýlil od shora uvedené judikatury.

11. Protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné ve věci rozhodnout, dovolací soud podle změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby v projednání věci (konečně) pokračoval a předběžné otázky týkající platnosti předmětného ustanovení shora uvedené smlouvy posoudil sám ( ).

12. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 6. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu