Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 50/2021-120

MSPH 88 INS XY188 ICm XY29 ICdo 50/2021-120

USNESENÍ

M. K.

J. M.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Houserem, advokátem, se sídlem v Praze, Uruguayská 380/17, PSČ 120 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 188 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2021, č. j. 188 ICm XY, 102 VSPH XY ( ), takto:

I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 19. ledna 2021, č. j. 188 ICm XY, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“):

[1] Odmítl žalobu, kterou se žalobkyně (dlužnice M. K.) domáhala vůči žalovanému (J. M.) a insolvenčnímu správci dlužnice (Indra-Šebesta v. o. s., jako původně druhému žalovanému) určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 5. listopadu 2019, kterou insolvenční správce zpeněžil (v usnesení blíže označené) nemovitosti (dále jen „kupní smlouva“ a „nemovitosti“) [bod I. výroku].

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

[3] Rozhodl, že se žalobkyni po právní moci usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (bod III. výroku), a uložil jí, aby soudu ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení sdělila číslo účtu, na který jí bude soudní poplatek poukázán (bod IV. výroku).

2. Insolvenční soud – cituje ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – nejprve předeslal, že lhůta k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu (o níž šlo i v projednávané věci), je svou povahou lhůtou hmotněprávní, což znamená, že nejpozději v její poslední den musí být žaloba v dispozici věcně a místně příslušného soudu.

3. V posuzovaném případě, pokračoval insolvenční soud, došlo k prodeji nemovitostí mimo dražbu kupní smlouvou, jež byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 8. ledna 2020. Posledním dnem tříměsíční lhůty k uplatnění žaloby podle ustanovení tak byl 8. duben 2020. Žalobkyně podala žalobu o neplatnost kupní smlouvy sice osobně (již) dne 15. ledna 2020, učinila tak však u Obvodního soudu pro Prahu 5, který není soudem insolvenčním. Vzhledem k tomu, že v dané věci jde o incidenční spor, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. srpna 2020, č. j. -77, (jež nabylo právní moci dne 21. září 2020) tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu. Protože žaloba byla doručena insolvenčnímu soudu až dne 27. října 2020, tedy po uplynutí zákonné tříměsíční propadné lhůty, je nutné uzavřít, že byla podána opožděně a insolvenční soud ji proto odmítl podle ustanovení . Pro úplnost doplnil, že žalobkyně v žalobě nijak nezpochybňovala, že nabyvatel nemovitostí byl v dobré víře.

4. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok).

5. Odvolací soud – odkazuje na , a 4 a – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že žalobkyní podaná žaloba je žalobou incidenční, kterou je nutno podat v prekluzivní lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění kupní smlouvy v insolvenčním rejstříku, a to u insolvenčního soudu. Věcně a místně příslušným insolvenčním soudem je Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 29. listopadu 2018, č. j. , zjistil úpadek žalobkyně a povolil jí oddlužení. V daném případě žalobkyně sice splnila podmínku zachování lhůty (úkon učinila dne 15. ledna 2020), nikoli však již podmínku druhou, tj. podání žaloby u věcně a místně příslušného soudu. S ohledem na zvláštní úpravu obsaženou v přitom nelze pro zachování lhůty aplikovat obecnou úpravu obsaženou v ustanovení , (dále též jen „ “), která (jak uvedla žalobkyně) nestanoví, u kterého soudu má být žaloba podána.

6. Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku nejprve dne 9. ledna 2020 (B-28) jako dokument označený slovy „sdělení insolvenčního správce, pokyn zajištěného věřitele“. Skutečnost, že kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku, tedy výslovně z insolvenčního rejstříku nevyplývala. K opětovnému zveřejnění kupní smlouvy došlo dne 14. května 2020 (B-32) pod označením události „návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, smlouva“. Teprve od tohoto řádného zveřejnění kupní smlouvy, které zahrnuje i řádné označení zveřejňované události v insolvenčním rejstříku, mohla podle odvolacího soudu začít běžet lhůta k podání žaloby o neplatnost kupní smlouvy podle . Posledním dnem lhůty pro podání incidenční žaloby tak byl pátek 14. srpna 2020. Jelikož žaloba byla insolvenčnímu soudu doručena až dne 27. října 2020, na správnosti závěru o opožděnosti žaloby (učiněném insolvenčním soudem) se nic nemění. Pro včasnost podání je totiž relevantní pouze to, kdy podání došlo věcně příslušnému soudu; není významné, kdy byla žaloba podána u soudu věcně nepříslušného a jak dlouho případně trvalo postoupení spisu insolvenčnímu soudu. V této souvislosti odvolací soud odkázal též na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 84/2012“), jehož závěry měl za (mutatis mutandis) uplatnitelné i v nyní projednávané věci.

7. K odvolací argumentaci žalobkyně ohledně otázky absence dobré víry nabyvatele odvolací soud uvedl, že žalobkyně v žalobě v tomto směru netvrdila ničeho, pochybnosti o dobré víře nabyvatele nemovitostí zmínila až v odvolání, a to v naprosto obecné rovině. Nebyly tak tvrzeny (ani prokazovány) takové skutečnosti, které by mohly vést k závěru o nedostatku dobré víry nabyvatele, a již proto není splněna podmínka pro prolomení lhůty ve smyslu věty druhé .

8. Odvolací soud proto uzavřel, že insolvenční soud postupoval správně, jestliže žalobu podle odmítl jako opožděnou.

9. Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

10. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení otázku, zda lhůta podle marně uplyne v případě, kdy je žaloba podána k nepříslušnému soudu. K závěru soudů nižších stupňů, že žaloba nebyla podána včas u příslušného soudu, cituje ustanovení , z něhož dovozuje, že pro zachování lhůty postačí, je-li žaloba ve lhůtě podána u kteréhokoliv soudu, nikoliv jen u příslušného soudu. V této souvislosti rovněž zdůrazňuje hmotněprávní povahu lhůty k podání žaloby na neplatnost kupní smlouvy a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne „11. července 2019“, sp. zn. (správně jde o usnesení ze dne 7. listopadu 2019), ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ke stavení běhu promlčecí lhůty coby typické hmotněprávní lhůty postačuje podání návrhu u věcně či místně nepříslušného soudu. Poukazuje též na (v dovolání blíže označenou) judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž platí, že byla-li správní žaloba v zákonné lhůtě podána u věcně nepříslušného soudu, není její včasnost ovlivněna tím, že byla postoupena příslušnému soudu až po lhůtě k jejímu podání.

11. Z výše uvedených důvodů dovolatelka usuzuje, že žalobu podala ve lhůtě určené ustanovením . Výklad soudů nižších stupňů, činící závěr o včasnosti žaloby závislým na rychlosti rozhodování konkrétních soudů o postoupení věci příslušnému soudu, dovolatelka shledává rozporným se základním právem na rovný přístup k soudní ochraně.

12. Dovolatelka nepovažuje za správný ani závěr odvolacího soudu, podle kterého v řízení netvrdila žádné konkrétní skutečnosti a neoznačila důkazy k prokázání absence dobré víry nabyvatele nemovitostí. Namítá, že již v samotné žalobě a následně i v rámci odvolání uvedla skutečnosti, které nemohly vyvolávat pochyby o tom, že nabyvatel nemovitostí nebyl v dobré víře, když věděl o tom, že jí bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a nebyl tedy žádný důvod k prodeji nemovitostí. Poukazuje rovněž na to, že insolvenční řízení probíhalo za nestandardních okolností, když „výše částky, která byla uspokojována, minimálně dvojnásobně převýšila původní dlužnou částku“. Za tohoto stavu mohla být (podle dovolatelky) žaloba podána i po uplynutí tříměsíční lhůty.

13. V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 14. července 2021, č. j. XY, jež (beze zbytku) nabylo právní moci dne 31. července 2021, (mimo jiné) vzal na vědomí splnění oddlužení dovolatelky (bod I. výroku). Již na tomto místě Nejvyšší soud uvádí, že s přihlédnutím k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (29. listopadu 2018) byl pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužnice až do jeho skončení i v době od 1. června 2019 rozhodný ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]. Nejvyšší soud proto pokračoval v incidenčním sporu o (ne)platnost kupní smlouvy ( ) v souladu s ustanovením a 5 . Dovolatelka (coby dlužnice) se v intencích měla stát účastnicí sporu namísto insolvenčního správce; účastní se ovšem řízení od počátku v protikladném postavení (jako žalobkyně) a na obou stranách sporu současně vystupovat nemůže (nemůže se stát účastnicí řízení na místě insolvenčního správce jako původně druhého žalovaného). Nejvyšší soud na tomto základě od skončení insolvenčního řízení vychází z toho, že na straně žalované se nadále nachází pouze dosavadní první žalovaný (J. M.), čemuž přizpůsobil i označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí.

14. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný v aktuálním znění (srov. článek II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

15. Dovolání Nejvyšší soud shledává přípustným podle ustanovení k řešení otázky, zda pro zachování lhůty k podání žaloby podle postačí, že žaloba byla (v běžící lhůtě) podána u věcně nepříslušného soudu. Potud jde o otázku v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nezodpovězenou.

16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení a :

Zásady insolvenčního řízení

Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách:

a/ insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů;

b/ věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti;

c/ nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;

d/ věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně

(…)

b) v incidenčních sporech

(…)

(1) Incidenčními spory jsou

(…)

f) spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu

(…)

(3) Není-li dále stanoveno jinak, v incidenčních sporech nelze pokračovat po skončení insolvenčního řízení.

(4) V incidenčních sporech podle odstavce 1 písm. a/ až c/ a e/ až g/ lze pokračovat po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c/ nebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu, anebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení. Incidenční spory podle odstavce 1 písm. a) se v takovém případě považují za spory o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, a incidenční spory podle odstavce 1 písm. b), s výjimkou sporů o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, za spory o určení, zda věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota náležela do majetkové podstaty dlužníka ke dni skončení insolvenčního řízení.

(5) Účastníkem incidenčních sporů podle odstavce 1 písm. a/ až c/ a f/ a g/, v nichž lze pokračovat podle odstavce 4, se dnem skončení insolvenčního řízení stává místo insolvenčního správce dlužník.

(…)

(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

(…)

(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat

(…)

(…)

(3) Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře.

(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání.

(…)

Citovaná ustanovení a nedoznala změn od zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice (od 19. října 2018).

19. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřené právní otázce následující závěry:

20. K povaze lhůty k podání žaloby dle se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. . V tomto rozhodnutí (na jehož závěrech nemá důvod cokoli měnit a na něž v podrobnostech odkazuje) uzavřel, že lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti smlouvy podle ustanovení není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle , nýbrž lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne této lhůty došla insolvenčnímu soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout. Nedojde-li žaloba na určení neplatnosti smlouvy ve lhůtě určené v ustanovení , insolvenční soud ji odmítne jako opožděnou ( věta první ).

21. Z ustanovení se přitom podává, že žaloba o určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, musí být podána ve stanovené lhůtě „u insolvenčního soudu“.

22. Vymezení pojmu „insolvenční soud“ provedl Nejvyšší soud již v R 84/2012. Tam vysvětlil, že pojem insolvenční soud je v ustanovení definován prostřednictvím pojmu „insolvenční řízení“ vymezeného ustanovením . Soudem, před nímž probíhá insolvenční řízení (insolvenčním soudem) ve smyslu uvedených definic tudíž je „soud, před nímž probíhá soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení“. Pojem „insolvenční soud“ je přitom v používán ve významu soud prvního stupně, o čemž svědčí i dikce (který pro účely pravidla týkajícího se projednání a rozhodnutí odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu odlišuje odvolací soud na straně jedné a insolvenční soud na straně druhé). Nejvyšší soud proto uzavřel, že insolvenčním soudem ve smyslu ustanovení je krajský soud, před nímž probíhá insolvenční řízení vedené na majetek konkrétního dlužníka.

23. Spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, patří mezi incidenční spory ( ), tj. spory vyvolané insolvenčním řízením a projednávané v jeho rámci ( ), tedy (slovy ) v rámci „soudního řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení“. „Insolvenční řízení“ je zde vázáno právě ke konkrétnímu dlužníku (jeho předmětem je úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení konkrétního dlužníka), přičemž vynětí incidenčního sporu z rámce insolvenčního řízení vedeného na majetek konkrétního dlužníka je dokonce i v působnosti jednoho krajského soudu možné (ze soudního oddělení, jehož soudce vede insolvenční řízení dlužníka do jiného soudního oddělení) jen postupem dle (srov. opět důvody R 84/2012).

24. Ve vazbě na to, jakým způsobem definuje pojmy „insolvenční soud“ a „insolvenční řízení“, lze z výše řečeného jednoznačně dovodit, že pro zachování lhůty k podání žaloby podle je nezbytné, aby žaloba nejpozději poslední den lhůty došla insolvenčnímu soudu; k zachování lhůty nepostačí, byla-li žaloba podána (v běžící lhůtě) u věcně nepříslušného soudu. Nedojde-li žaloba na určení neplatnosti smlouvy ve lhůtě určené v ustanovení insolvenčnímu soudu, insolvenční soud ji odmítne jako opožděnou podle ustanovení věty první .

25. Budiž k výše řečenému dodáno, že ustanovení původně (v době do 31. prosince 2013) dovolovalo zpochybnit platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu, žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději „do skončení insolvenčního řízení“. V zájmu posílení právní jistoty nabyvatelů takto zpeněženého majetku pak s účinností od 1. ledna 2014 (po novele provedené , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů) omezilo ustanovení zpochybnění platnosti smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu, potud, že se tak musí stát žalobou podanou u insolvenčního soudu „nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku.“. K záměru touto změnou sledovanému srov. též zvláštní část důvodové zprávy [k bodům 166 až 170 ( , , a )] k vládnímu návrhu pozdějšího , který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 6. volebním období (2010-2013) jako tisk č. 929/0. Konečné podoby rozhodné v poměrech této věci doznalo ustanovení tím, že s účinností od 1. července 2017, na základě novely provedené , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo na konci odstavce doplněno o větu, podle níž „Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře.“. Také zvláštní část důvodové zprávy [k bodu 68 ( )] k vládnímu návrhu novely , přijaté posléze jako , který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 7. volebním období (2013-2017) jako tisk č. 785/0 potvrzuje akcent na princip právní jistoty (zmíněný v důvodové zprávě k pozdějšímu ), který podle záměru zákonodárce prolamuje jen u nedobrověrných nabyvatelů.

26. Požadavek, aby šlo o žalobu „podanou u insolvenčního soudu“ však zachovával text vždy, a to právě jako jeden z prvků principu právní jistoty nabyvatelů. Tato úprava měla [u vědomí špatných zkušeností s předchozí „konkursní“ úpravou (úpravou obsaženou v zákoně č. , o konkursu a vyrovnáním ve znění účinném do 31. prosince 2007)] bránit tomu, aby spory o platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, byly zahajovány (mimo kontrolu „insolvenčních soudů“) u soudů obecných, které nedisponují informačním systémem veřejné správy, jímž je insolvenční rejstřík ( ), a aby (v důsledku skončení insolvenčního řízení, jelikož insolvenční soud se včas nedozví o zahájení sporu, jenž může mít vliv na distribuci výtěžku zpeněžení mezi věřitele) jedinou osobou ohroženou vedením takového sporu nezůstával nabyvatel předmětu zpeněžení [jehož plnění bylo v mezidobí „rozpuštěno“ (rozvrhem nebo jinak) mezi věřitele insolvenčního dlužníka].

27. V situaci, kdy dikce nevyvolává pochybnost o tom, že žaloba musí být podána u „insolvenčního soudu“, by vzhledem k výše řečenému „přiměřená aplikace “ (o jinou v intencích jít nemůže) v tom duchu, že žaloba mohla být včas podána u jiného soudu než u „věcně příslušného“ soudu „insolvenčního“, odporovala základní zásadě insolvenčního řízení vyjádřené v (srov. kritéria přiměřené aplikace v ).

28. Opodstatněnými Nejvyšší soud konečně neshledává ani výhrady dovolatelky týkající se namítané absence dobré víry nabyvatele nemovitostí. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že dovolatelka v průběhu řízení netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, jež by mohly mít vliv na dobrou víru nabyvatele nemovitostí (z toho, jakým způsobem byla koncipována žaloba, je ostatně zjevné, že dovolatelka si ani nebyla vědoma toho, že má vyhovět podmínkám plynoucím z ). Vznášela pouze výhrady k průběhu insolvenčního řízení a proti samotnému zpeněžení nemovitostí prodejem mimo dražbu (k tomu navíc srov. ustanovení , ve znění účinném do 31. května 2019).

29. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( ).

30. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když procesně úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení (posuzováno podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 4. 2023

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu