Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1415/2023

28 Cdo 1415/2023-293

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně CS TRADING, s. r. o., se sídlem v Žebráku, Větrná 429, identifikační číslo osoby: 00149314, zastoupené JUDr. Janem Krouským, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby: 00006947, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, 2) Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby: 00001350, o zaplacení částky 190.919.318,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022, č. j. -264, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Městský soud v Praze (dále také „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 29. 11. 2022, č. j. -264, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále také „soud prvního stupně“) ze dne 13. 9. 2022, č. j. -253 [kterým bylo řízení podle ustanovení , o soudních poplatcích v platném znění (dále „ “), zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 2022, č. j. -248, které jí bylo doručeno dne 20. 6. 2022, a dále rozhodnuto o nákladech řízení] - výrok I. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

2. Odvolací soud v rámci rekapitulace dosavadního průběhu řízení připomněl, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 8. 2021, č. j. -173, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 3.509.194,- Kč. Ve stanovené lhůtě však žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 2.000,- Kč, neboť vycházela z mylného názoru, že uplatňuje nárok na zaplacení částky 190.919.318,62 Kč z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (ve skutečnosti se ovšem jednalo o právo dovozované z dohody o narovnání, jež neměla být ze strany žalovaných bezezbytku splněna – viz skutkově i právně obdobné věci, v nichž rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , a usnesením ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. ; tato rozhodnutí dovolacího soudu jsou, stejně jako další rozhodnutí níže označená, přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz) a co do zbytku žádala o osvobození od povinnosti soudní poplatek z odvolání platit. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 3. 2022, č. j. -227, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. -246, jež nabylo právní moci dne 20. 6. 2022, bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60%. Soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů, jdoucí ode dne 20. 6. 2022 (od doručení výzvy), zaplatila na soudním poplatku z odvolání částku 1.401.677,60 Kč; lhůta pro splnění poplatkové povinnosti žalobkyní ovšem dne 7. 7. 2022 marně uplynula. Proto soud prvního stupně se zřetelem na ustanovení a řízení o odvolání žalobkyně pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastavil, kterýžto postup kvitoval i odvolací soud, jenž na konto odvolacích námitek s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. , podotkl, že na závěr o zastavení odvolacího řízení nemůže mít žádný vliv nesouhlas žalobkyně s důvody, pro které jí osvobození od soudních poplatků nebylo přiznáno v plném rozsahu, a sice navíc v situaci, kdy proti usnesení obecných soudů o nepřiznání plného osvobození od soudních poplatků podala žalobkyně ústavní stížnost, jež byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. (toto usnesení je, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání majíc je ve smyslu ustanovení za přípustné pro řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. , a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. , z nichž dovolatelka rovněž citovala, vyjádřila přesvědčení, že splňovala podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve větším rozsahu než 60% a že soud prvního stupně relevantním způsobem nepředestřel důvody, pro které považoval osvobození od soudních poplatků právě v rozsahu 60% za přiměřené v situaci, kdy žalobkyně pro účely posouzení rozsahu osvobození od soudních poplatků prokázala, že jediným jejím majetkem jsou finanční prostředky na bankovním účtu ve výši 146.000,- Kč, jemuž vyměřený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.403.677,60 Kč zcela zřejmě nekoresponduje. V dovolání žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil, včetně usnesení soudů obou stupňů o přiznání částečného osvobození od soudních poplatků, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalované ve vyjádření k dovolání shodně argumentovaly skutečností, že obsahem dovolání žalobkyně je nesouhlas s předchozími rozhodnutími o částečném osvobození dovolatelky od soudního poplatku z odvolání, tedy rozhodnutími ve věci, v níž je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení nepřípustné. Připomněly dále fakt, že jako ústavně souladná shledal předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů i Ústavní soud, jenž ústavní stížnost žalobkyně usnesením ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. , odmítl. Žalované navrhly, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl, dospěje-li k závěru o jeho přípustnosti.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srovnej část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť - ač bylo řízení zahájeno před shora uvedeným datem – dovoláním dotčené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 11. 2022; po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (žalobkyní) ve lhůtě stanovené a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se Nejvyšší soud tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné.

6. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

8. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dospěla k závěru, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není usnesením, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, a proto se na něj nevztahuje omezení přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ovšem v dovolání navrhuje zrušit i rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž bylo rozhodnuto o jejím částečném osvobození od soudního poplatku z odvolání (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 3. 2022, č. j. -227, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. -246), nemůže být dovolání v rozsahu navrhovaného zrušení těchto rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně objektivně - ze zákona – přípustné [ ]; přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) tak bylo možné poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

9. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Poplatková povinnost účastníku řízení vzniká podáním odvolání a poplatek je splatný zásadně vznikem poplatkové povinnosti [ a ]. Nebyl-li poplatek splatný podáním odvolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší ( ). Z citované zákonné úpravy vyplývá, že v režimu poplatkového zákona (ve znění účinném od 30. 9. 2017) má poplatník dvě možnosti k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Nesplní-li řádně svou poplatkovou povinnost již při podání odvolání, má možnost tuto povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. ).

11. Nejvyšší soud dospěl ve své rozhodovací praxi k ustálenému závěru, podle kterého neuhradí-li poplatník soudní poplatek za řízení splatný podáním žaloby (odvolání, dovolání) ani dodatečně ve lhůtě určené ve výzvě soudu dle věty první (ve znění účinném od 30. 9. 2017), soud zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku, a to i tehdy, uhradil-li poplatník v mezidobí soudní poplatek již opožděně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. , ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. ).

12. V posuzované věci se odvolací soud - vzdor mínění dovolatelky - neodchýlil od uvedené judikatury dovolacího soudu, pokud výrokem I. svého rozhodnutí potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo po částečném osvobození od povinnosti platit soudní poplatek zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní, a to ani v dodatečné lhůtě stanovené jí výzvou soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2022, která marně uplynula dnem 7. 7. 2022. Sluší se uvést, že zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání nepředstavuje porušení základního práva podle článku 36 odst. 1 d. Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že poplatková povinnost je určena zákonem a že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem. Pokud účastník řízení nezaplatí soudní poplatek ani v dodatečné náhradní lhůtě poskytnuté soudem, pak logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity je zastavení řízení (srovnej usnesení Ústavního soudu z 20. 6. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ).

13. Dovolatelka brojí proti napadenému usnesení odvolacího soudu argumentačně jen tak, že se vymezuje proti (pravomocnému) rozhodnutí o nepřiznání plného osvobození od soudních poplatků, které předcházelo výzvě k úhradě soudního poplatku a (po marném uplynutí lhůty k dodatečné úhradě soudního poplatku stanovené výzvou) následnému usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Na posouzení, zda dovolatelka splňuje předpoklady pro přiznání plného osvobození od soudních poplatků podle ustanovení , však napadené rozhodnutí již nespočívá. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. K tomu Nejvyšší soud právě v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , doplnil, že nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje. Argumentem logického výkladu a maiore ad minus pak lze dospět k judikatorně ustavené konkluzi i v případě, že nedojde k zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků, ale k částečnému nepřiznání osvobození, s nímž účastník coby poplatník soudního poplatku mající ambici úplného osvobození, popřípadě osvobození ve větším rozsahu, než jakému mu přiznal soud, nesouhlasí; a to je v poměrech posuzované věci případ žalobkyně. Netvrdila-li a nedoložila-li žalobkyně změnu jejích poměrů, která by měla vliv na existenci její redukované poplatkové povinnosti v rozsahu 40%, pak zákonem předpokládaný následek, jímž je zastavení řízení, nelze zvrátit prostým nesouhlasem s pravomocným soudním rozhodnutím, kterým byla žalobkyni poplatková povinnost uložena (vyměřena).

14. Z uvedeného plyne, že dovolání žalobkyně není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání v souladu s ustanovením odmítl.

15. Protože žalobkyně dovoláním napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k výroku II. o nákladech odvolacího řízení. Proti označenému výroku však není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné [ , ve znění účinném od 30. 9. 2017].

16. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první za současného použití ustanovení , část věty před středníkem a Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vznikly v dovolacím řízení náklady, je žalobkyně povinna každé z žalovaných tyto náklady nahradit. Výše náhrady vychází z ustanovení , odst. 3 písm. a) a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, a činí 300,- Kč.

17. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení , část věty před středníkem a , neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalované domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 23. 5. 2023

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu