Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2781/2022

26 Cdo 2781/2022-87

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce S. P., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Italská 209/17, proti žalované "Gema, spol s r.o.“, se sídlem v Praze 3, Křišťanova 644/11, IČO 45790175, zastoupené JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230/19, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi nájmu prostor sloužících k podnikání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. -50, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. -23, určil, že výpověď Smlouvy o nájmu nebytových prostor, o celkové výměře 45,67 m2 v pravé části přízemí bytového domu XY ze dne 1. 2. 1996, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 18. 1. 2021 a tomuto doručila dne 19. 1. 2021, není oprávněná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. -50, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi nájmu tam specifikovaných prostor sloužících k podnikání zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že otázku, na jakou dobu byla uzavřena Smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 2. 1996 (dále jen „Smlouva“) musí být [s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a judikaturu Nejvyššího soudu] řešena dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Následně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že se jedná o nájem na dobu neurčitou, neboť ujednání v nájemní smlouvě o délce nájmu přesahujícího délku obvyklého lidského života obyčejně tento závěr odůvodňuje a takový závěr není v příkrém rozporu se zjištěným smluveným ani faktickým účelem nájmu. S odkazem na , a o. z. uzavřel, že od 1. 1. 2014 jde o nájem prostoru sloužícího k podnikání a za situace, kdy výpovědní důvody nebyly ve Smlouvě dohodnuty, lze nájem vypovědět bez uvedení důvodu v šestiměsíční výpovědní době, a předmětná výpověď tudíž není neoprávněná.

Dovolací soud předesílá, že žalobce ve svém dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu formuloval několik dovolacích námitek, přičemž předpoklady přípustnosti vymezil toliko k závěru soudu o aplikaci § 3074 o. z. a posouzení doby, na kterou byla Smlouva uzavřena. V této souvislosti namítal, že odvolací soud „nevzal v úvahu“ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , nebo „nepřihlédl“ k rozsudku ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. . Ostatní námitky se k posouzení rozhodné otázky nevztahují a ostatně (jak již bylo shora uvedeno) k nim dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti (srov. , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “).

Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. ) je ustálena v závěru, že podle § 3074 odst. 1 věty první před středníkem o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem (jako je tomu v daném případě). Vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů (§ 3074 odst. 1 věty první za středníkem). Odtud se podává, že s ohledem na datum uzavření Smlouvy dne 1. 2. 1996 se otázka, zda se v souzené věci jedná o nájem na dobu určitou či neurčitou, řídí dle úpravy účinné do 31. 12. 2013. Dovolací soud zastává názor, že posoudil-li odvolací soud Smlouvu jako nájemní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, neodchýlil se od ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. ), dle které ujednání v nájemní smlouvě o délce nájmu přesahujícího délku obvyklého lidského života odůvodňuje závěr, že jde o smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou za stavu, kdy tento závěr nebude v příkrém rozporu se smyslem celé smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud v souzené věci aplikoval § 3074 o. z. tak, že okolnosti vzniku nájmu posoudil podle úpravy účinné do 31. 12. 2013, je jeho závěr, že se jedná o nájem na dobu neurčitou, v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od které dovolací soud neshledává důvod odchýlit. Dovolání žalobce proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu tak není přípustné podle

Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [ ].

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 17. 5. 2023

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu