Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 295/2023

25 Cdo 295/2023-183

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: L. S., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Markem Chlebikem, advokátem se sídlem Nepelova 953/7, Praha 9, proti žalované: AML – automobilové mycí linky, spol. s r. o., se sídlem Na Radosti 399, Praha 5, IČO 43000495, zastoupené JUDr. Štěpánem Kratěnou, Ph.D., advokátem se sídlem Lazarská 1719/5, Praha 1, o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2022, č. j. -154, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 31. 3. 2022, č. j. -112, zamítl žalobu o zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se předmětné částky domáhala s tím, že dne 30. 1. 2020 při využití mycí linky žalované v obci Srbice u Teplic vjela na pokyn personálu žalované svým vozidlem XY, reg. zn. XY, do koleje v mycím prostoru myčky, přičemž v důsledku poruchy na myčce se vozidlo pohybovalo rychleji než obvykle a po zastavení mycího procesu zůstaly kartáče před vozidlem a bránily výjezdu vozidla z myčky. Když se personál myčky snažil kartáče odstranit a vozidlo vyprostit, došlo k poškození střechy, zadních dveří a bočního skla vozidla a žalobkyně posléze za opravu zaplatila 110 000 Kč. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí záviselo na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádal si soud prvního stupně znalecký posudek z oboru strojírenství, dopravy a ekonomiky, který vypracoval znalec Ing. Ivan Kopecký, na návrh žalobkyně znalce také vyslechl. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že vozidlo žalobkyně se v prostoru mycí linky pohybovalo přibližně 8x rychleji než posuvník, mycí linka nevykazovala žádnou zjevnou poruchu a z analýzy rychlosti vozidla a posuvníku vyšlo najevo, že žalobkyně ponechala řadicí páku v poloze „D“, čímž došlo k pohybu vozidla vlastním motorem, o čemž svědčí i ta skutečnost, že pohyb vozidla pokračoval i po zastavení mycí linky. Vozidlo nemohlo být vyproštěno z mycí linky jejím zpětným chodem, neboť mycí kartáče byly (dle kamerového záznamu) zasunuty pod hranu přední kapoty, a pokud by byl posuvník mycí linky spuštěn ve zpětném chodu, došlo by ke stejnému principu poškození vozidla. Znalec dospěl k závěru, že obsluha linky nemohla při vyprošťování vozidla postupovat jiným způsobem, nemohla postupovat žádným způsobem, při němž by nedošlo k poškození vozidla. Pro rozhodnutí ve věci bylo dále relevantní zjištění, že pokyny pro použití mycí linky v rozhodné době byly uvedeny na informační tabuli s nabídkou mycích programů (v bodě 4 je uvedeno, že řidič vozidla musí zařadit na řadicí páce neutrál či „N“ v případě automatu) a ještě jednou na portále u vjezdu do mycího prostoru. Na základě těchto zjištění, dospěl soud k závěru, že škoda na vozidle vznikla jednáním žalobkyně, která v rozporu s pokyny žalované neuvedla řadicí páku vozidla do polohy „N“, v důsledku čehož se vozidlo v mycí lince pohybovalo rychleji než posuvník, narazilo do konstrukce myčky a došlo k jeho zaklínění. Obsluha myčky neprodleně zastavila mycí program a vyprostila zaklíněné vozidlo způsobem, který byl v dané situaci účelný a správný. Z popsaných důvodů pak nalézací soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2022, č. j. -154, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu. Především odmítl odvolací námitky žalobkyně proti nedostatečné erudovanosti znalce, neboť shledal znalecký posudek soudem ustanoveného znalce Ing. Kopeckého logickým, úplným a přesvědčivým. Žalobkyni se nepodařilo nález a závěry znalce relevantně zpochybnit, tudíž nebylo třeba přezkoumat posudek jiným znalcem. Oponentní posudek žalobkyně k důkazu nepředložila. Pokud soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalobkyně, aby byl proveden důkaz „manuálem k mycí lince“ a aby tento důkaz obstaral znalec, odvolací soud považuje tento postup za správný. Bylo na žalobkyni, aby takovou u předložila nebo alespoň identifikovala tak, aby ji soud případně mohl obstarat, což neučinila. Stejně tak výslech svědka V. (obsluhujícího mycí linku v rozhodné době) byl zjevně nadbytečný, když k postupu při vyprošťování vozidla se jasně vyjádřil znalec ve svém znaleckém posudku. Důkazy potřebné k prokázání sporných tvrzení účastníků byly provedeny v dostatečném rozsahu a rozhodné skutečnosti byly v řízení dostatečně prokázány.

Usnesení (správně rozsudek) odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení znaleckého posudku a neakceptování žalobkyní navrhovaných důkazů. Pro posouzení věci bylo dle dovolatelky klíčové provedení jí navrhovaných důkazů – výslechu svědka V. i listinného důkazu – manuálu mycí linky. K tomu však nedošlo, neboť soud se ve své úvaze nechal řídit pouze závěry znalce, který však pro svá tvrzení neměl náležité podklady – tedy manuál, ani potřebnou osobní zkušenost se zařízením mycí linky, kterou mu mohl zprostředkovat svědek V. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že jí hrozí závažná újma, pokud by měla zaplatit náhradu nákladů řízení tímto rozhodnutím uloženou.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání považuje za nedůvodné a napadená soudní rozhodnutí za správná. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka neformuluje právní otázku, jež by vyhovovala požadavkům a z níž by bylo možné dovozovat přípustnost podaného dovolání, a to ani z oblasti hmotného, ani z oblasti procesního práva, zejména rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu, kterou v dovolání cituje. Jelikož jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci ( věta první ), zjištěný skutkový stav dovolacímu přezkumu nepodléhá. Podrobuje-li dovolatelka kritice procesní postup při zjišťování rozhodných skutečností prostřednictvím znaleckého posudku, opomíjí, že k procesním pochybením potenciálně ohrožujícím správnost rozhodnutí ve věci, je Nejvyššímu soudu umožněno přihlížet jen u přípustného dovolání ( ). Procesní vada tak může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní tehdy, je-li provázána s otázkou procesního práva řešenou odvolacím soudem a formulovanou dovolatelem (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. , bod 37, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. ). Výtky dovolatelky k procesnímu postupu soudu však tuto povahu nemají.

Pro úplnost lze dále dodat, že soud nepřebírá posudek znalce bez dalšího a automaticky neakceptuje jeho závěr (tak jak naznačuje dovolatelka). Uvedené též dává prostor účastníkům řízení, aby správnost závěrů znaleckého posudku adekvátně rozporovali a poukazovali případně na jeho relevantní nedostatky (nedostatečnou podloženost, vnitřní rozpornost apod.), pro něž neobstojí jako náležitá opora pro zjištění a rozhodnutí soudu. V rámci nastíněného způsobu hodnocení znaleckého posudku jako důkazního prostředku bylo v tomto konkrétním případě též na soudu, aby uvážil, zda (a to i v návaznosti na skutečnosti, jež mají být posudkem zjištěny) lze přesvědčivých závěrů znaleckého posudku dosáhnout i bez studia „manuálu k provozu mycí linky“ znalcem a bez výslechu obsluhy myčky a zda je v tomto směru úsudek znalce náležitě a přesvědčivě podložen. Touto otázkou se přitom soudy obou stupňů zabývaly, přičemž postup i závěry znalce zhodnotily jako naprosto adekvátní okolnostem.

Podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání tedy není přípustné, proto je Nejvyšší soud podle odmítl.

Jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není třeba již rozhodovat ani o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický, tj. závislý na rozhodnutí o dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. ).

Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 5 500 Kč podle , , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a této vyhlášky, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle , celkem tedy 7 018 Kč. Tuto náhradu je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 12. 5. 2023

JUDr. Robert Waltr předseda senátu