Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1037/2023

-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné České přístavy, a.s., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1627/16a, IČO 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému Tělovýchovné jednotě Blaník Praha z. s., se sídlem v Praze 5, Císařská louka, IČO 00564435, zastoupenému Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, o vyklizení pozemku a vymožení částky 55.636,80 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2022, č. j. -97, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V projednávané věci je exekučním titulem vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 2. 2021, č. j. -460, kterým byla povinnému mimo jiné uložena povinnost „vyklidit pozemek parc. č. XY a parc. č. XY k. ú. XY“ ve vlastnictví oprávněné.

Dovolání povinného není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť odvolací soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (zejména vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. (proti tomuto usnesení podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. ), nebo ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , a judikaturu v nich uvedenou], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu ani s dovolatelem zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. , ani v něm citovanými rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , které vyjadřují požadavek, aby již v nalézacím řízení byl pozemek, jehož vyklizení má být uloženo, identifikován v souladu s požadavky katastrálního zákona (nyní ), čemuž označení vyklizovaných pozemků v exekučním titulu odpovídá.

Exekuce pak bude provedena způsobem upraveným v a násl. , zejména v

Námitkou, že je oprávněn užívat pozemky jako veřejný přístav podle zákona o vnitrozemské plavbě (, ve znění pozdějších předpisů), zpochybňuje povinný věcnou správnost exekučního titulu, kterou v exekučním řízení přezkoumávat nelze; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinného podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu povinné na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání neprodleně. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozsudku [ ], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ). Pro úplnost lze dodat, že odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [ ], který povinná in eventum navrhovala, nepřichází z povahy věci v úvahu (napadeným rozhodnutím nebyla uložena žádná vymahatelná povinnost).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 5. 2023

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu