Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 109/2023

26 Cdo 109/2023-432

USNESENÍ

BD K.

A. D.

, bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Czivišem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 48/13, o určení výše nájemného z bytu a o zaplacení částky 18.408,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2022, č. j. , 198/2022-386, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Karla Šrola, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 4, Rybářská 159/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. března 2022, č. j. -343, ve spojení s usnesením ze dne 23. května 2022, č. j. -368, určil, že počínaje 14. červencem 2020 činí nájemné z tam specifikovaného nájemního bytu žalované (dále jen „byt“) částku 5.668,- Kč (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci (do devadesáti dnů od právní moci rozsudku) částku 18.408,- Kč (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.) a uložil žalobci povinnost zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok V.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. září 2022, č. j. , 198/2022-386, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s usnesením) potvrdil ve výroku I. (výrok I. – dále jen „potvrzující výrok I.“) a změnil ve výroku II. tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 18.408,- Kč (výrok II.), a ve výroku IV. o nákladech řízení státu ohledně výše těchto nákladů; jinak ho i v tomto výroku potvrdil (výrok III.). Současně zčásti změnil tam uvedeným způsobem a zčásti potvrdil tam specifikované usnesení soudu prvního stupně (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok V.).

Dovolání žalované (dovolatelky), k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil a které s přihlédnutím k jeho obsahu ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) směřuje proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle

Především nelze přehlédnout, že vedle (způsobilého) dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle uplatnila dovolatelka rovněž nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla tzv. zmatečnostní vady podle a patrně i podle K tzv. zmatečnostním vadám však lze přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. ); samy o sobě přípustnost dovolání založit nemohou (srov. větu druhou ) a jsou řešitelné pouze cestou žaloby pro zmatečnost.

K namítnutým zmatečnostem lze přesto poznamenat, že dovolatelčin odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu z 21. srpna 1996, sp. zn. (z něhož usuzovala, že odvolací soud měl řízení zastavit postupem podle a 5 ), byl v poměrech souzené věci nepřípadný. V něm totiž šlo o právní úpravu obsaženou v ve znění účinném do 31. prosince 2000, která byla co do problematiky procesního nástupnictví diametrálně odlišná od právní úpravy rozhodné pro dotčené řízení (tj. od právní úpravy obsažené v občanském právním řádu ve znění účinném od 24. dubna 2020) a kterou se řízení v dané věci nespravovalo. Pro úplnost zbývá dodat, že poukázala-li dovolatelka – poněkud nesouvisle – též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a „ “ (správně zřejmě ), jež se týkají institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení, tak odvolací soud se od citované judikatury nemohl v tomto případě odchýlit už proto, že nerozhodoval o předestřeném způsobu změny vymezeného okruhu účastníků řízení a ani rozhodovat nemohl, neboť k takovému postupu neměl k dispozici potřebný procesní návrh žalobce (viz ).

K řádně uplatněným dovolacím námitkám, podřaditelným pod (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( věta první ), lze uvést následující.

V poměrech právní úpravy obsažené v ustanoveních až 4 , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), se soudní praxe ustálila v názoru, že pro určení (změnu) nájemného z bytu (konstitutivním) rozhodnutím soudu (pro futuro) je rozhodující jen to, že takto stanovená výše nájemného respektuje vůli žalobce vyjádřenou v žalobním návrhu (soud je omezen žalobním návrhem v tom smyslu, že jej nemůže překročit) a jím vymezený předmět řízení (soud nesmí z podnětu žaloby na zvýšení nájemného rozhodnout o jeho snížení a naopak z podnětu žaloby na snížení nájemného rozhodnout o jeho zvýšení) a odpovídá podmínkám na trhu s byty, které v době podání žaloby panovaly v místě, kde se předmětný byt nachází (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. dubna 2015, sp. zn. , a z 18. listopadu 2015, sp. zn. ). Není pak důvod, aby se tyto závěry neuplatnily i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014, obsažené v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 16. března 2021, sp. zn. ).

Od citované judikatury se odvolací soud neodchýlil, vyšel-li při právním posouzení otázky zvýšení nájemného z bytu z úvahy, že i kdyby znalec, jehož ustanovil soud prvního stupně k určení výše obvyklého nájemného z bytu (Dipl. Ing. Milan Babický), vycházel ve svém znaleckém posudku z 30. září 2021, č. 33/2021 (viz č. l. 158 až 172 spisu) z nesprávné výměry podlahové plochy bytu (27,72 m2 namísto 26,86 m2), šlo o natolik nepatrný rozdíl (necelý 1 m2), že tato případná nesprávnost by neměla vliv na důvodnost žalobního návrhu, jímž se žalobce domáhal určení výrazně nižšího nájemného, než kolik by podle znaleckého posudku činilo obvyklé nájemné (uvažováno i při obvyklé výši nájemného z bytu stanovené z – podle dovolatelky správné – výměry podlahové plochy bytu 26,86 m2 a vypočtené z údaje o jednotkové ceně nájemného v částce 312,- Kč/m2 a koeficientu 0,77, z nichž vycházel ustanovený znalec); jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe, neboť v konečném důsledku odpovídá jak vůli žalobce vyjádřené v žalobním návrhu, tak konkrétním podmínkám na trhu s byty v daném místě a čase. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a nebyl přiléhavý, neboť citovaná rozhodnutí se týkala případu, v němž bylo nájemné z bytu zvyšováno na základě oznámení pronajímatele o jednostranném zvýšení nájemného ( , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně , , ve znění pozdějších předpisů), tedy k případu, o nějž v souzené věci nešlo (zde šlo o zvýšení nájemného konstitutivním rozhodnutím soudu podle o. z.).

Dovolací soud ani nepřehlédl, že dovolatelka namítala i další pochybení odvolacího soudu. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že ve vztahu k uvedeným dovolacím námitkám v dovolání (s přihlédnutím k jeho celkovému obsahu) schází relevantní údaje o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné (pouhá citace textu citovaného ustanovení či jeho části k projednání dovolání nepostačuje). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétními v něm řešenými právními otázkami, mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 18. července 2017, sp. zn. ).

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. 4. 2023

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu