Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 191/2023

30 Cdo 191/2023-286

USNESENÍ

Black s. r. o.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 33 558 375 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. -267, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 14. 4. 2020 domáhala po žalované náhrady škody ve výši 33 558 375 Kč způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným ve věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. , kde se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitých věcí zapsaných na LV č. 678 v k. ú. Krásné Březno z konkurzní podstaty úpadce PRIOR – Severočeské obchodní domy, státní podnik v likvidaci. Její žaloba byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 8. 2011, č. j. -744, jenž byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2012, č. j. -799. Nemovité věci byly správcem konkurzní podstaty prodány ve veřejné dražbě konané dne 18. 3. 2013. Nejvyšší soud však rozsudkem ze dne 29. 9. 2014, č. j. -821, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze. Ten následně nemohl jinak, než „žalobu na vyloučení nemovitostí zamítnout“, protože již nebylo možné vyloučit z majetkové podstaty majetek, který již v majetkové podstatě není. Škoda měla spočívat v nákladech vynaložených žalobkyní na tyto nemovité věci.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. -247, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o promlčení práva žalobkyně na náhradu škody. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty v délce tří let se podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „ “), odvíjí do doručení rušícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, a odvolací soud uzavřel, že tímto dnem je 20. 10. 2014. Běh promlčecí lhůty se stavil v době od 6. 8. 2015 do 6. 2. 2016, neboť žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u žalované. Ke stavení běhu promlčecí lhůty ve smyslu , (dále jen „o. z.“), naopak nedošlo po dobu vedení řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , neboť žalobkyně v tomto řízení řádně nepokračovala. Ani přes výzvu soudu totiž neodstranila vady žaloby spočívající v její neurčitosti (soud žalobkyni vyzval, aby rozlišila, jaké odškodnění ve vztahu k jednotlivým žalobním nárokům požaduje s tím, že míní-li uplatnit jednou žalobou současně více nároků na náhradu majetkové újmy, musí jednoznačně uvést, jakého odškodnění se na základě každého ze samostatně uplatitelných nároků domáhá), a protože nebylo možno pro tuto vadu v řízení pokračovat, byla žaloba odmítnuta. Zároveň odvolací soud nesouhlasil s argumentem žalobkyně, že by tímto přístupem byli účastníci občanského soudního řízení diskriminováni oproti poškozeným v řízení trestním. I v návrhu poškozeného v trestním řízení musí být uvedena alespoň minimální výše částky, které se poškozený domáhá u každého jednotlivého nároku. Pouze řádné uplatnění nároku poškozeného v trestním řízení má za následek, že nedojde-li v trestním řízení k uložení povinnosti nahradit škodu, bude běh promlčecí lhůty „nadále přerušen“, je-li v přiměřené době uplatněn nárok žalobou v občanském soudním řízení.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadla žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním, ve kterém uplatnila následující důvody.

6. Dovolatelka má za to, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že její nárok je promlčen, neboť původní žaloba žalobkyně byla pro vady odmítnuta, takže její podání nevedlo ke stavení promlčecí lhůty. Tento závěr je podle dovolatelky v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. a .

7. Žalobkyně dále argumentuje, že nezahájí-li poškozený civilní řízení v přiměřené lhůtě po skončení trestního řízení, začne promlčecí doba opět plynout dnem právní moci rozhodnutí v trestním řízení (dovolatelka odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a tam uvedenou judikaturu). Promlčecí doba však po dobu trestního řízení neběžela. Tyto závěry musí platit i pro civilní spory, jinak by podle dovolatelky docházelo k nepřípustné diskriminaci.

8. Nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu o promlčení nároku i přes podání návrhu na zahájení předcházejícího řízení odůvodňuje dovolatelka dále tím, že k naplnění podmínky řádného pokračování v řízení se nevyžaduje žádná aktivita (zde namítá rozpor s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. ), že žaloba, i když neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti nebo je neurčitá či nesrozumitelná, přesto vyvolává předpokládané následky, včetně stavení promlčecí doby (zde odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ).

9. Žalobkyně rovněž namítá, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. vyzval soud žalobkyni k odstranění vad žaloby bezmála tři roky po podání žaloby a tím, jako organizační jednotka žalované, pochybil a postupoval v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení. Tím, že teď žalovaná namítá promlčení, dovolává se tak vlastního pochybení ve svůj prospěch, a její jednání je proto v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka zde odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahující se k zásadě hospodárnosti a k zásadě, že nikdo se nemůže dovolávat vlastního pochybení.

10. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

11. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

13. Dovolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky uvedené v a a v souladu s

14. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

15. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

16. Vzhledem k tomu, že nezákonné rozhodnutí, s nímž žalobkyně spojuje vznik tvrzené újmy, nabylo právní moci před 1. 1. 2014, měla tvrzená újma, a tudíž též právo na její odčinění, vzniknout před účinností o. z., a proto se toto právo ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. řídí dosavadními předpisy, přičemž ve smyslu § 3036 o. z. též lhůty pro uplatnění daného práva se posuzují podle dosavadních právních předpisů, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2020, sp. zn. ).

17. Do 31. 12. 2013 upravovalo stavení promlčení ustanovení , , při jehož výkladu se již judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. , rozsudek ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. ) ustálila v závěru, že i neúplné nebo nesprávné žaloby mají hmotněprávní účinek v podobě stavení běhu promlčecích dob působící již od jejich podání tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny, a v řízení je tudíž řádně pokračováno. Neobsahuje-li žaloba všechny obecné náležitosti podání stanovené v nebo zvláštní náležitosti stanovené pro žalobu v anebo je-li žaloba nesrozumitelná nebo neurčitá, vyzve předseda senátu usnesením žalobce, aby byla opravena nebo doplněna; k opravě nebo doplnění žaloby určí lhůtu a žalobce poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. ). Nepodaří-li se nesprávnost žaloby postupem podle ustanovení odstranit a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud žalobu odmítne, byl-li žalobce o tomto následku poučen (srov. ). Jestliže žalobce neúplnost nebo nesprávnost žaloby odstraní (ať z podnětu soudu, nebo z vlastní iniciativy), popřípadě alespoň odstraní ty z vad, které brání dalšímu pokračování v řízení, je možné žalobu v řízení projednat a rozhodnout ve věci samé; v takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku (tj. ode dne, kdy byla podána u soudu). Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. , dovodil, že náležitosti žaloby je třeba posuzovat striktně podle a s tím, že pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, či je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, jde přesto o návrh, který vyvolává předpokládané následky (stavení promlčecí lhůty). Je však nutno vady (popřípadě k výzvě soudu) odstranit, neboť i v ustanovení stanoví, že ke stavení lhůty dochází pouze tehdy, když věřitel (žalobce) v řízení řádně pokračuje. Citovaná zákonná podmínka by nebyla splněna, a žalobce by tedy v řízení řádně nepokračoval teprve tehdy, kdyby své podání neopravil či nedoplnil. Tyto závěry se přitom prosadily i tam, kde předmětem řízení byl nárok na náhradu újmy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. ).

18. Z uvedeného vyplývá, že ačkoliv se odvolací soud mýlil v použití přechodného ustanovení , je jeho závěr, že podání žaloby, jež byla pro vady odmítnuta, nezpůsobuje stavení promlčecí lhůty (doby), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

19. Námitka žalobkyně, že i pro civilní spory musí platit stejné, co pro trestní řízení, totiž že nezahájí-li poškozený civilní řízení v přiměřené lhůtě po skončení trestního (adhezního) řízení, začne promlčecí doba opět plynout dnem právní moci rozhodnutí v trestním řízení, ale po dobu trestního řízení neběžela, se týká otázky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vyjadřoval-li se odvolací soud k adheznímu řízení, založil totiž své úvahy na závěru, že účinky v podobě stavení promlčecí lhůty má pouze řádný návrh poškozeného na náhradu škody v trestním řízení; vůči tomuto závěru však žalobkyně ve svém dovolání nebrojí.

20. Stejně tak napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky, zda tím, že soud v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. vyzval k odstranění vad žaloby bezmála tři roky po podání žaloby, postupoval v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení, a že proto žalovaná, namítající promlčení, se dovolává vlastního pochybení ve svůj prospěch, a její jednání je proto v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud totiž souhlasil s posouzením soudu prvního stupně, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť bylo výlučně věcí žalobkyně, aby žalobu v předcházejícím řízení řádně doplnila. Tvrzením, že námitka žalované je v rozporu s dobrými mravy, neboť se dovolává pochybení své organizační složky (soudu), který porušil zásadu hospodárnosti soudního řízení, se odvolací soud zabývat nemohl, neboť je žalobkyně uplatňuje poprvé ve svém dovolání. V dovolání již nové skutečnosti uplatnit nelze ( ).

21. Nejvyšší soud proto ze všech výše uvedených důvodů dovolání žalobkyně odmítl podle ustanovení

22. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 4. 2023

Mgr. Vít Bičák předseda senátu