Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 728/2023

22 Cdo 728/2023-346

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) P. S., narozeného XY, b) K. S., narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, proti žalovaným 1) V. K., narozenému XY, bytem v XY, 2) T. K., narozenému XY, bytem v XY, 3) J. K., narozené XY, bytem v XY, žalovaným 2) a 3) zastoupeným JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova 689/11, o uložení povinnosti zdržet se odvádění dešťových a odpadních vod a uložení povinnosti napojit kanalizační přípojku do obecní kanalizace, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2022, č. j. -290, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. -231, uložil žalovaným jakožto vlastníkům pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY, povinnost společně a nerozdílně napojit kanalizační přípojku vedenou z pozemků žalovaných, která je zaústěna do kanalizační šachty nacházející se na pozemku žalobců parc. č. XY, do obecní kanalizace, a zdržet se tak odvádění dešťových a splaškových vod do kanalizace DN 400 umístěné na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, který je ve společném jmění žalobců (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok II).

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále také jako „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 13. 10. 2022, č. j. -290, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v části výroku I, ve které nalézací soud uložil žalovaným povinnost napojit kanalizační přípojku do obecní kanalizace, řízení o tomto návrhu zastavil s tím, že po nabytí právní moci bude věc v tomto rozsahu postoupena Obecnímu úřadu XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Výrok I rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž nalézací soud uložil žalovaným povinnosti zdržet se odvádění dešťových a splaškových vod do kanalizace DN 400 nacházející se na pozemku parc. č. XY, změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok III – VI rozsudku odvolacího soudu) a náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům řízení před soudy obou stupňů (výrok VII – VIII).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Namítají, že „rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, a má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jejich požadavek na uložení povinnosti žalovaným zdržet se odvádění dešťových a splaškových vod z pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a z pozemku parc. č. XY do kanalizace DN 400 nacházející se na pozemku parc. č. XY představuje šikanózní výkon vlastnického práva. Podle dovolatelů není správný závěr odvolacího soudu, že část kanalizační přípojky, která navazuje na část této přípojky nacházející se na pozemku parc. č. XY, je ve vlastnictví žalovaného 1). Mají za to, že odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle žalobců „zásadní otázkou je, zda za situace, kdy žalovaní již po několik let nenaplňují pravomocná rozhodnutí správních orgánů a je jim poskytnuta roční lhůta ke splnění jejich povinností, tj. zaústění jejich kanalizační přípojky z šachty žalobců na parcele č. XY do obecní kanalizace, lze považovat jednání žalobců za rozporu s dobrými mravy, za šikanózní jednání.“ Mají za to, že nikoliv. Jelikož odvolací soud dospěl k opačnému závěru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl. Podrobně ve svém vyjádření rozvedl okolnosti vzniku kanalizačních přípojek i dosavadní postoje a postupy účastníků při řešení jejich sporu a odkázal na mnohá rozhodnutí správních orgánů i soudů. Namítl přitom, že postup žalobců proti žalovaným je „diskriminační“ a jejich podání „neodpovídá skutečnosti“.

Žalovaní 2) a 3) se k dovolání nevyjádřili.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v části, ve které odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl žalobu na uložení povinnosti zdržet se odvádění dešťových a splaškových vod do kanalizace, která se nachází na pozemku ve vlastnictví žalobců, založeno na řešení právní otázky, zda je takový požadavek šikanózním výkonem práva, resp. jeho zjevným zneužitím, které nepožívá právní ochrany ve smyslu , (dále jen „o. z.“). Odvolací soud přihlédl především ke skutečnosti, že žalovaný 1) je vlastníkem navazující části této kanalizační přípojky, která prochází (mimo jiné) i přes pozemek parc. č. XY ve společném jmění žalobců (a následně ústí do kanalizační stoky) a kterou rovněž užívají žalobci. Zohlednil tedy, že žalobci taktéž užívají kanalizační přípojku, jejíž část je ve vlastnictví žalovaného 1), k odvádění dešťových a splaškových vod. Zároveň však žalobci požadují, aby tuto kanalizační přípojku žalovaní nepoužívali. K tomu poznamenal, že dovolatelé v řízení „netvrdili a z provedeného dokazování nevyplynul žádný jiný konkrétní důvod, pro který by žalovaní nemohli nadále vypouštět dešťové a splaškové vody do předmětné kanalizační přípojky.“ Proto uzavřel, že požadavek žalobců je nutné považovat za zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu o. z.

Žalobci však staví svou argumentaci, že jejich požadavek nepředstavuje šikanózní výkon vlastnického práva, na jiném řešení prejudiciálních otázek, než ze kterého vyšel odvolací soud [žalobci tvrdí, že žalovaný 1) není vlastníkem ani navazující části kanalizační přípojky; mají rovněž za to, že je v posuzované věci dán další konkrétní důvod, pro který žalovaní nemohou nadále vypouštět dešťové a splaškové vody do předmětné kanalizační přípojky – žalovaní podle tvrzení žalobců nenaplňují pravomocná rozhodnutí správních orgánů].

V souvislosti s těmito prejudiciálními otázkami ovšem žalobci nevymezují řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (tato a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz)].

Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit. Pokud má být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ).

Jinými slovy existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. ).

Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem či jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení nebo procesní postup odvolacího soudu měly být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu ve spojení s , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v

V projednávané věci žalobci pouze polemizují se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný 1) je vlastníkem části kanalizační přípojky, jejíž část je rovněž umístěna rovněž na pozemku ve společném jmění žalobců. Uvádí, že odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé však žádnou konkrétní právní otázku neformulují a na žádnou ustálenou rozhodovací praxi Nejvyšší soudu v této souvislosti neodkazují. Obdobným způsobem žalobci napadají i závěr odvolacího soudu, že v řízení netvrdili a neprokázali žádné skutečnosti opodstatňující uzavřít, že žalovaní nejsou oprávněni nadále vypouštět dešťové a splaškové vody do předmětné kanalizační přípojky. Dovolatelé pouze obecně uvádí, že žalovaní v této souvislosti „nenaplňují pravomocná rozhodnutí správních orgánů.“ Žalobci však neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání považují v této souvislosti za splněný. Dovolatelé ani neformulují žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, na níž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu v této souvislosti založeno. Proto je Nejvyšší soud posouzením těchto prejudiciálních právních otázek vázán a není oprávněn je v tomto dovolacím řízení přezkoumávat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. ).

Z těchto důvodu nemůže přípustnost dovolání ve smyslu založit námitka dovolatelů (a v této souvislosti formulovaná právní otázka), že požadavek žalobců není šikanózním výkonem vlastnického práva, resp. nepředstavuje zjevné zneužití práva ve smyslu o. z. Tato námitka žalobců je totiž založena na jiném řešení prejudiciálních právních otázek, než ze kterého vyšel odvolacího soudu, avšak které nebylo v dovolacím řízení řádně zpochybněno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. ).

Dovolání žalobců míří výslovně i do části rozsudku odvolacího soudu, ve které odvolací soud zastavil řízení o žalobě na uložení povinnosti žalovaným napojit kanalizační přípojku do obecní kanalizace s tím, že po nabytí právní moci bude věc v tomto rozsahu postoupena Obecnímu úřadu XY. V tomto rozsahu však dovolatelé nevymezuji ani žádný předpoklad přípustnosti dovolání ani neuvádí žádný dovolací důvod. Dovolání v této časti tak nesplňuje náležitosti stanovené v a pro tyto vady je neprojednatelné ( ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobců podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 4. 2023

Mgr. David Havlík předseda senátu