Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 908/2023

20 Cdo 908/2023-376

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SMO PRAHA, s. r. o., „v likvidaci“, se sídlem v Kvítkovicích, Zlínská č. 172, identifikační číslo osoby 27892212, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3, proti povinným 1) LInZA - DEVELOPMENT, s. r. o. v likvidaci,se sídlem v Praze 3, Schöfflerova č. 2013/33, identifikační číslo osoby 27122646, a 2) M. L., narozenému dne XY, bytem XY, obazastoupeni Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská č. 572/63, pro 4 409 982,42 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnu 14 883,67 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022, č. j. -329, takto:

Dovolání povinných se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 5. listopadu 2021, č. j. -276, doplněným usnesením ze dne 12. ledna 2022, č. j. -298, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, neboť neshledal důvodnou námitku povinných, že vymáhaná pohledávka zanikla v důsledku uplatněného započtení. Městský soud v Praze k odvolání povinných usnesením ze dne 15. června 2022, č. j. -329, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že základním předpokladem zániku pohledávek započtením je mimo existence a započitatelnosti pohledávek kompenzační projev vůle, tedy právní úkon směřující k započtení. Ke kompenzačním projevům povinných ze dne 27. března 2013 a ze dne 15. srpna 2013, kterými uplatňovali svou tvrzenou pohledávku ve výši 3 033 397 Kč (z titulu úroku z prodlení z částky 5 590 000 Kč) k započtení již v nalézacím řízení, nelze přihlížet, neboť by tím došlo v podstatě k přezkumu exekučního titulu, což je v exekučním řízení zásadně nepřípustné. Další úkony směřující k započtení pohledávek (ze dne 11. srpna 2019, 30. srpna 2019, 18. června 2020, resp. 19. června 2020) potom nevyhovují požadavkům na určitost právního úkonu zápočtu, a jsou proto absolutně neplatné. Nadto odvolací soud přisvědčil argumentaci oprávněné, že povinnými započítávané pohledávky nelze považovat za existentní, neboť povinní zjevně nemají právo na úrok z prodlení z peněžité náhrady 5 950 000 Kč za nevydanou projektovou dokumentaci ani právo na úrok z prodlení z částky 31 000 000 Kč, o nichž tvrdí, že je započetli na vymáhanou pohledávku.

Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž uvedli, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 1. července 2016, sp. zn. , když uvedl, že nelze přihlížet ke kompenzačním projevům povinných, neboť by tím došlo k přezkumu exekučního titulu. Povinní tvrdí, že se nesnaží prolomit účinky pravomocného rozhodnutí, ale pouze poukazují na skutečnost, že z jejich strany byla vznesena námitka započtení a pohledávka oprávněné tak zanikla jiným způsobem než jejím vymožením v rámci exekuce, k čemuž odkazují „na ustanovení , resp. h) , které ve větě první explicitně počítá se situací, kdy vykonatelná pohledávka zanikne po vydání rozhodnutí.“ Dále se měl podle povinných odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, sp. zn. , tím, že uvedl, „že se lze ztotožnit s názorem oprávněné o neexistenci pohledávek povinných, resp. se lze ztotožnit s názorem, že pohledávky povinných jsou neurčité a nejisté.“

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ), dále jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Co se týče námitky povinných, že odvolací soud nepřihlédl k jejich kompenzačním projevům vůle učiněným v době před vydáním exekučního titulu, jimi citované rozhodnutí není případné, neboť Nejvyšší soud se v něm zabýval situací, kdy povinný provedl jednostranný zápočet pohledávky po nařízení exekuce. Soud v daném rozhodnutí toliko uvedl, že k započtení může dojít i v exekučním řízení, a to bez ohledu na to, zda vzájemná pohledávka vznikla před vydáním rozhodnutí, jež je podkladem výkonu rozhodnutí/exekuce, nebo až po jeho vydání. Rozhodnutí odvolacího soudu však není a ani nemůže být s danou judikaturou v rozporu, neboť v nyní řešené věci se odvolací soud kompenzačními projevy povinných provedenými po vydání exekučního titulu řádně zabýval, nepřihlédl pouze k těm učiněným před vydáním exekučního titulu.

Povinní se rovněž mýlí, tvrdí-li dále, že odvolací soud uvedl, že pohledávky povinných jsou neurčité a nejisté. Odvolací soud totiž ve svém rozhodnutí (navzdory tvrzení povinných) dospěl k odůvodněnému závěru, že tvrzené pohledávky povinných vůbec neexistují. Ani v tomto ohledu tak napadené rozhodnutí odvolacího soudu není a ani nemůže být v rozporu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, která se zabývá nejistotou a neurčitostí započítávaných pohledávek.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 4. 2023

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu