Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 705/2023

28 Cdo 705/2023-197

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: SUOPELOS s. r. o., IČO 27845541, se sídlem v Moravské Ostravě, Tyršova 885/24, zastoupen Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalovaným: 1) J. D., nar. XY, a 2) M. D., nar. XY, oba bytem XY, zastoupeni JUDr. Janem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Přemyslova 87/5, o zaplacení 91 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2022, č. j. -168, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným 1) a 2) rovným dílem k rukám JUDr. Jana Hrdličky, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 7 884 Kč.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. -168, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 2. 2022, č. j. -105, jímž byla zamítnuta žaloba o solidární zaplacení 91 000 Kč s příslušenstvím žalovanými a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Kladl otázku, zda mu v případě, kdy je předmět spoluvlastnictví (rodinný dům č. p. XY na parc. č. XY v k. ú. XY) ostatními spoluvlastníky (žalovanými) užíván nad rámec jejich spoluvlastnického podílu, náleží za omezení vlastnického práva náhrada v podobě bezdůvodného obohacení. Měl za to, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. , publikovaný pod č. 17/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. , a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 1966, sp. zn. , publikované pod č. 15/1967 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 15. 4. 1966, sp. zn. , publikované pod č. 61/1966 tamtéž. Vznášel rovněž otázku, zda způsob nabytí spoluvlastnického podílu v nedobrovolné dražbě (s cílem dosažení zisku) vylučuje přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním předmětu spoluvlastnictví nad rámec spoluvlastnického podílu pro rozpor s dobrými mravy. Uváděl, že nastolená otázka byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. .

3. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.

4. Podle zákona , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom smyslu, že každý spoluvlastník je v zásadě oprávněn (má nárok) užívat věc v rozsahu svého podílu. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění. Soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci; nestačí např. zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela, musí se zabývat i kvalitou užívané části (např. společný pozemek tvoří z větší části neúrodná a k jinému účelu nevyužitelná půda, jeho menší část je však vysoce úrodná). Na základě tohoto posouzení je možno učinit závěr, zda spoluvlastník užívá věc v rámci svého podílu nebo nad tento rámec. Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Jinak řečeno, to, že spoluvlastník je (v rámci svého podílu) oprávněn užívat celou věc, ještě neznamená, že ji může bez dalšího užívat nad rámec podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. Majetkový prospěch dosažený tímto užíváním považuje judikatura tradičně za obohacení získané bez právního důvodu. Lze tedy uzavřít, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž odkazuje i dovolatel, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. , nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. , publikované pod č. 48/2018 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu; judikatura dovolacího soudu reflektující předmětnou právní otázku v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013je uplatnitelná i v režimu právní úpravy obsažené v ustanovení a následujících , , účinného od 1. 1. 2014 – srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. ).

6. Dovodil-li tedy odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění (opírajících se o provedené dokazování, včetně místního šetření), dle nichž v poměrech rovnodílného spoluvlastnictví žalobce, žalovaných a A. N. předmětný rodinný dům v rozhodném období od října 2019 A. N. a žalovaným 2) nikterak užíván nebyl a žalovaný 1) užíval toliko přízemní přístavbu domu (bývalá garáž a veranda) a částečně sklep (kotelnu), přičemž ostatní prostory domu (přízemí, nadzemní podlaží i podkroví) byly prázdné a v dezolátním stavu, že žalovaní předmět spoluvlastnictví nad rámec svých spoluvlastnických podílů (každý o velikosti jedné ideální čtvrtiny) neužívali, pročež jim na úkor žalobce nevzniklo bezdůvodné obohacení, nijak se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nezpronevěřil.

7. Kritika závěrů odvolacího soudu o rozsahu a způsobu užívání společného domu spoluvlastníky představuje pak polemiku se skutkovými a nikoli právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17). Jakkoliv přitom dovolatel vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – výše řečenými výtkami zpochybňuje právě závěry skutkové, neboť jimi brojí proti hodnocení důkazů, k čemuž však nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry odvolacího soudu tudíž ve smyslu ustanovení na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

8. Na vyřešení dovolatelem kladené otázky, zda způsob nabytí spoluvlastnického podílu k předmětné nemovitosti (v nedobrovolné dražbě s cílem dosažení zisku) zakládá rozpor uplatněného práva s dobrými mravy, pak rozsudek odvolacího soudu nezávisí, neboť ten své rozhodnutí založil na závěru o tom, že žalovanými spoluvlastníky předmětná nemovitost nad rámec jejich spoluvlastnických podílů užívána nebyla, a nikoliv na konkluzích o rozporu uplatněného nároku s dobrými mravy. Prostřednictvím takto nastolené otázky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. , či ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

9. Podané dovolání tedy – se zřetelem k výše vyřčenému – předpoklady přípustnosti ve smyslu ustanovení nenaplňuje.

10. Napadá-li snad dovolatel rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné ( ).

11. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům žalovaných, kteří podali v dovolacím řízení vyjádření, patří odměna advokáta ve výši po 3 792 Kč [srov. , , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky), dohromady ve výši 7 884 Kč.

13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. 1. 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 4. 2023

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu