Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1753/2022

26 Cdo 1753/2022-188

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně SLEZSKÉ FINANČNÍ s.r.o., se sídlem v Opavě, Pekařská 2542/56, IČO 25835602, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 2/1, proti žalované POLY, spol. s r.o., se sídlem v Opavě, Čajkovského 2696/32, IČO 13644491, zastoupené Mgr. Martinem Sýkorou, advokátem se sídlem v Opavě, Sadová 171/40, o zaplacení částky 175 630,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2021, č. j. -146, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně jako pronajímatelka se po žalované jako nájemkyni na základě smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřené mezi účastnicemi 26. 3. 2019 (dále též jen „smlouva“) domáhala zaplacení doplatku nájemného za měsíce duben až červen 2020.

Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 8. 2021, č. j. -85, žalobu o zaplacení částky 175 630,76 Kč „s příslušenstvím“ zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. -146, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (formulačně) tak, že žalobu o zaplacení částky 175 630,76 Kč zamítl, ale zamítnuté příslušenství pohledávky konkrétně specifikoval (výrok I.), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud po zopakování dokazování měl shodně se soudem prvního stupně za to, že žalobkyně uzavřela s žalovanou 26. 3. 2019 písemnou smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, přičemž v § 13 odst. 2 smlouvy bylo ujednáno, že změny a doplňky je možno učinit pouze písemnými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že v emailové komunikaci mezi účastnicemi není obsaženo právní jednání, jehož obsahem by byl návrh na snížení nájemného o 50 % za měsíce duben až červen 2020 a akceptace takového návrhu žalobkyní, avšak měl za to, že taková dohoda byla uzavřena ústně a došlo tím ke změně nájemní smlouvy ohledně výše nájemného za uvedené měsíce. Jelikož si strany ve smlouvě ujednaly, že změny a doplňky smlouvy je možno učinit pouze písemně a v řízení netvrdily, že by se tuto sjednanou formu dohodly opustit, odvolací soud uzavřel, že nechtěly být změnami smlouvy učiněnými v jiné než písemné formě vázány. Nicméně plnění sníženého nájemného ze strany žalované (a to na přímý pokyn k provedení plateb ze strany žalobkyně) je plněním, které lze podřadit , (dále jen „o. z.“), a proto žalobkyni již nesvědčí právo namítat relativní neplatnost dohody o snížení nájemného pro nedodržení písemné formy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dovolání není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Otázka, do kdy může strana, jíž má být plněno, namítnout neplatnost dohody, u které nebyla dodržena sjednaná písemná forma, s ohledem na § 582 odst. 2 o. z., přípustnost dovolání založit nemůže.

Podle ustanovení § 582 odst. 2 o. z. není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.

Předně námitka, že odvolací soud posoudil otázku, zda si strany sjednaly opuštění ujednané výhradně písemné formy, v rozporu s judikaturou (konkrétně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. ), není způsobilá založit přípustnost dovolání. Tvrdí-li totiž dovolatelka, že odvolací soud nezkoumal vůli stran odchýlit se od dřívějšího ujednání ohledně formy změn a dodatků smlouvy, pak jí nelze dát za pravdu, neboť z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se jasně podává, že se opuštěním účastnicemi sjednané právní formy zabýval, a uzavřel, že nechtěly být změnami smlouvy učiněnými v jiné než písemné formě vázány, přičemž postupoval zcela v intencích dovolatelkou zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soud (na nějž ostatně sám v odůvodnění odkázal).

Jelikož ustanovení § 582 odst. 2 o. z., podle kterého lze relativní neplatnost namítat jen do okamžiku plnění, žádnou výjimku z tohoto obecného pravidla nestanoví, je závěr odvolacího soudu o tom, že žalobkyni již námitka relativní neplatnosti dohody o změně výše nájemného vznesená až v průběhu řízení nepřísluší, souladný s citovaným ustanovením. Zákonná úprava této problematiky je přitom zcela jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti; námitky dovolatelky spočívající v předložení vlastní interpretace obsahu dohody proto nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. ). Namítá-li v této souvislosti, že „slevu nelze plnit“ a že jde o jednostranné plnění, pak opomíjí, že v případě dvoustraně zavazující smlouvy, jakou je též smlouva o nájmu, může k nápravě formy poskytnutím plnění dojít pouze tehdy, pokud své závazky splní obě strany [k tomu např. Lavický, Petr a kol. I. Obecná část ( -654), 2. vydání, 2022, s. 1869: J. Handlar]. Dospěl-li odvolací soud na základě skutkových zjištění, které nelze podrobit dovolacímu přezkumu ( a contrario), k závěru, že nájemné bylo zaplaceno ve sjednané výši a tím bylo ze strany nájemce plněno, přičemž pronajímatelka plnění bez výhrad přijala a akceptovala tak snížení nájemného, nelze jeho závěru ničeho vytknout.

Pro úplnost dovolací soud zdůrazňuje, že námitkou, že napadené rozhodnutí je v rozporu s principem předvídatelnosti, dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v , neboť jí odvolacímu soudu vytkla vadu řízení. K vadám řízení dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( ), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek jako celek, tedy ve všech jeho výrocích. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu v této části ani přípustné.

Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti dovolatelce, jejíž dovolání bylo odmítnuto. Náklady, které jí vznikly v souvislosti s písemným vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta, nebyly posouzeny jako potřebné pro účelné uplatnění nebo bránění práva proti dovolatelce. Především nelze přehlédnout, že žalovaná ve svém vyjádření nereagovala na vznesené dovolací námitky.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 4. 2023

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu