Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3764/2022

25 Cdo 3764/2022-956

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: EDHESSA s.r.o., IČO 27863816, se sídlem Biskoupky 33, 664 91 Biskoupky, proti žalovanému: město Oslavany, IČO 00282286, se sídlem Nám. 13. prosince 2, Oslavany, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Musílkova 1311/5e, Praha 5, o zaplacení 2 874 226,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. -852, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. -852, potvrdil usnesení ze dne 24. 11. 2020, č. j. -667, v části, kterou Městský soud v Brně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (výrok II), změnil usnesení ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně podala 12. 9. 2016 žalobu o zaplacení 2 874 226,60 Kč s příslušenstvím spolu s žádostí o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně po vyloučení části žaloby k samostatnému řízení vyzval žalobkyni usnesením ze dne 9. 1. 2018 k doplnění žaloby o uvedení potřebných skutkových tvrzení, což žalobkyně učinila dne 18. 1. 2018. Následně po nepřiznání osvobození od soudních poplatků a dvou dalších žádostech o osvobození vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 10. 11. 2020 k zaplacení soudního poplatku do 15 dnů od doručení usnesení. Žalobkyně v reakci na výzvu požádala znovu o osvobození od soudních poplatků, ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila a Městský soud proto řízení zastavil. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. , publikované pod číslem 121/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, obecně připustil prekluzi povinnosti zaplatit soudní poplatek, avšak shledal, že v projednávané věci nenastala. Prekluzivní lhůta počala běžet až doplněním žaloby dne 18. 1. 2018, neboť až vyjasnění předmětu řízení umožnilo soudu posoudit skutečnosti nezbytné k vyměření poplatku. Avšak ani v případě, že by lhůta počala běžet již podáním žaloby, nebyla by povinnost zaplatit soudní poplatek prekludována, neboť lhůta nemohla běžet po dobu, po kterou nebylo rozhodnuto o jednotlivých žádostech žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku proto odvolací soud shledal důvodným.

Usnesení odvolacího soudu ve výroku II napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a částečně jde o otázku, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Odvolací soud pochybil, neshledal-li povinnost zaplatit soudní poplatek prekludovanou. Zákon spojuje účinky zahájení řízení s podáním žaloby, a nikoli s jejím doplněním na výzvu soudu. Již při vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání usnesením ze dne 1. 3. 2017 kvantifikoval Městský soud v Brně žalobou uplatněný nárok, tudíž již v té době měl dostatek informací pro výpočet soudního poplatku bez ohledu na pozdější doplnění žaloby. Žalobkyně proto neměla povinnost soudní poplatek zaplatit a nebyly dány důvody pro zastavení řízení. Odvolací soud dále pochybil tím, že nepřezkoumal, zda nepřiznání osvobození od soudního poplatku bylo důvodné či nikoli, ačkoli se otázkou měl zabývat, neboť samotné pravomocné rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku dovoláním napadnout nelze. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu ve výrocích II, III a IV zrušil, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad právní moci usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky ( ), avšak není přípustné ( ).

Přípustnost dovolání je dána jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právní otázce, která byla podle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena, a jejíhož přezkumu se dovolatel domáhá. Tento předpoklad však nesplňuje situace, kdy závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku je založen současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, avšak dovolání se účinně dotýká jen jednoho z nich, takže řešení právní otázky, předložené dovolacímu přezkumu, se nemůže příznivě projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu nezměněno. Sama okolnost, že jeden z důvodů, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, neobstojí, nemůže mít vliv na jeho správnost, jestliže druhý důvod „obstojí“, protože jeho správnost nemohla být přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž byl dovoláním napaden, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu nemá vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sb. rozh. obč). Uvedené závěry lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc, ačkoli se nejedná o závěry o nedůvodnosti žaloby, ale o závěry o důvodnosti zastavení řízení.

Odvolací soud uzavřel, že povinnost zaplatit soudní poplatek nezanikla prekluzí jednak s odůvodněním, že prekluzivní lhůta započala běžet až doplněním žaloby dne 18. 1. 2018, a dále proto, že i pokud by lhůta běžela již od podání žaloby, stavěl by se její běh po dobu, po kterou soudy rozhodovaly o opakovaných žádostech žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Odůvodnil-li tedy soud závěr o neuplynutí lhůty a tím o důvodnosti zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku stavěním prekluzivní lhůty, jehož správnost žalobkyně nenapadá (dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. věta první v návaznosti na ), pak dovolání nemůže být již jen z tohoto důvodu přípustné (přiměřeně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. , č. rozh. obč., či usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , č. rozh. obč.). Dovolatelkou vymezená (jiná) právní otázka, zda lhůta počala běžet podáním žaloby nebo jejím doplněním, za této procesní situace totiž nemá povahu otázky, jejíž zodpovězení způsobem konvenujícím pohledu dovolatelky by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o správnosti zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Vytýká-li dále dovolatelka odvolacímu soudu, že se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s důvodností nepřiznání osvobození od soudních poplatků, jde o námitku vady řízení, ke které však lze podle v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. ), což není tento případ.

Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobkyně podle věty první

O návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí podle nebylo samostatně rozhodováno, neboť dovolací soud rozhodl o dovolání samotném bez zbytečných odkladů po předložení věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 3. 2023

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu