Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 203/2023

24 Cdo 203/2023-1240

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po J. Z., zemřelém dne 6. září 2005, naposledy bytem v XY, za účasti: F. Š., narozeného dne XY, bytem XY, t. č. Věznice Plzeň, Klatovská č. 202, zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 287/18, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání F. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2021, č. j. -1190, takto:Dovolání F. Š. se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 8 usnesení ze dne 6. 5. 2021, č. j. -1160, nepřiznal F. Š. osvobození od soudního poplatku v řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020, č. j. -1026, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2019, č. j. -952, jímž bylo ve věci řízení po pozůstalosti po shora uvedeném zůstaviteli rozhodnuto o rozvrhu likvidačního zůstatku. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že „účastník je povinen prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti“, že „při úvaze o splnění podmínek pro osvobození soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení a případně dalších skutečností, jsou-li mu známy“, tedy že „důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník“, přičemž „obsáhlé šetření je v této fázi řízení však vyloučeno“, a proto dospěl k závěru, že pokud „do doby tohoto rozhodnutí navrhovatel přes opakované výzvy soudu nedoložil své současné majetkové a finanční poměry, které jsou rozhodné pro osvobození od soudního poplatku, soud neměl možnost bez důkazů shora uvedených návrh navrhovatele posoudit“, a tudíž „považuje návrh za nedůvodný a osvobození navrhovateli nepřiznal“.

K odvolání F. Š. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 10. 2021, č. j. -1190, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o žádosti F. Š. o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zastavil. V odůvodnění uvedl, že „z obsahu spisu je zřejmé, že o žádosti žadatele o osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 7. 2019, č. j. -1008, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019, č. j. -1020, tak, že předpoklady pro osvobození dle naplněny nebyly“, že „k následné výzvě soudu prvního stupně žadatel soudní poplatek zaplatil (srov. č. l. 1022, 1023 spisu)“, že „svoji další (novou) žádost o osvobození od soudních poplatků žadatel odůvodnil shodně jako žádost předešlou“, a proto že „z výše uvedeného vyplývá, že bylo o téže žádosti (tj. o žádosti o osvobození od soudních poplatků na základě shodných skutkových důvodů) již pravomocně rozhodnuto“. Odvolací soud uzavřel, že „nezměnitelnost rozhodnutí jako účinek právní moci se projevuje zákazem opětovného projednání a rozhodnutí téže věci“ a že „v jiném řízení, které se týká totožného procesního nároku, vystupuje tento účinek v podobě negativní procesní podmínky, tj. překážky věci pravomocně rozsouzené (res iudicata)“.

F. Š. podal dne 23. 12. 2021 proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání, v němž namítal, že odvolací soud se odchýlil v otázce požadavku na zaplacení soudního poplatku za dovolání od ustálené judikatury, zejména od nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. . Dále se dovolatel domníval, že „s ohledem na skutečnost, že je již více jak 7 let ve výkonu trestu, který považuje za nezákonný, by bylo možné aplikovat ustanovení , o soudních poplatcích, ve spojení s ustanovením cit. zákona a uložit povinnost zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé“. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolateli přiznal osvobození od soudního poplatku za dovolání v rozsahu 100 %, nebo aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému posouzení, anebo aby usnesení odvolacího soudu zrušil a stanovil, že „povinnost uhradit soudní poplatek bude určena v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé“.

Nejvyšší soud České republiky dovolání F. Š. podle ustanovení odmítl, neboť podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), není proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, dovolání přípustné.

Učinil tak proto, že usnesení ze dne 18. 10. 2021, č. j. -1190, jímž Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2021, č. j. -1160 (kterým soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení), zrušil a řízení o žádosti F. Š. o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení zastavil, je rozhodnutím o návrhu na osvobození od soudního poplatku.

Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 210, ročník 2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. ).

Nepřípadný je rovněž odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73, ročník 2014. Závěr, že dovolací přezkum rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, vyjádřený v tomto rozhodnutí, byl přijat za účinnosti právní úpravy dovolání připouštějící dovolání proti takovým usnesením. S účinností od 30. 9. 2017 (viz ) však již dovolání proti nim přípustné není, a proto se tento závěr nyní neuplatní.

Pro úplnost lze uvést, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání; pro závěr o poplatkové povinnosti dovolatele není významné, že dovolání není objektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. ). Ačkoli si je dovolací soud vědom, že odmítnutí dovolání zásadně předchází zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení poplatku (po předchozí výzvě k jeho zaplacení), dovolatele k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v jiných řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá, když má za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od jeho placení.

Je přitom třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle vzniká dovolateli poplatková povinnost podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle ; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 3. 2023

JUDr. Roman Fiala předseda senátu