Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 40/2023

-23

USNESENÍ

J. K.

, nar. XY v XY, t a k t o :

Podle analogie §

4 odst. 4 , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů,

se

usnesení

Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. , jímž bylo podle tehdy platného ustanovení , o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky

J. K.

, nar. XY v XY, okres Opava, rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. m,

zrušuje

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. m, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. K. uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, § 129 č. 1 a č. 2, § 130 druhá věta druhý případ a § 15 rakouského trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.

Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky J. K. výše označeným rozsudkem rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle tehdy platného ustanovení , o Rejstříku trestů (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. , tak, že se údaje o tomto odsouzení J. K. výše uvedeným rozsudkem zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.

Dne 22. 2. 2023 obdržel Nejvyšší soud sdělení Krajského soudu v Ostravě s podnětem ve smyslu § 4 odst. 4 zákona na zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ve vztahu k osobě odsouzeného J. K., neboť ohledně tohoto odsouzeného bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. , již rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí, konkrétně rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. m, uznává na území České republiky.

Nejvyšší soud danou věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení J. K. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů.

Podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 2 zákona platilo, že Nejvyšší soud mohl na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkalo činu, který byl trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence byl odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Podle tehdy platného ustanovení § 4 odst. 1 zákona platilo, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.

Podle § 4 odst. 4 zákona (v platném znění) platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle nebo 3 zákona a soud podle , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dříve podle ustanovení § 449 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle § 4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 5 zákona).

Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že se podle § 452 odst. 3 tr. ř. uznává na území České republiky na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21. 3. 1983 uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. a Dodatkového protokolu ze dne 18. 12. 1997 k Úmluvě o předávání odsouzených osob ze dne 21. 3. 1983 (č. 167 a sdělení MZV m. s.), rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. m, jímž byl J. K. uznán vinným ze spáchání zčásti dokonaného a zčásti ve fázi pokusu trestného činu živnostenské krádeže vloupáním podle §, 128 odst. 1 č. 4, 129 č. 1 a č. 2, 130 2. sazby 2. případu a trestního zákona Rakouské republiky (podle trestního zákona České republiky se jedná o trestný čin krádeže podle , d), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle k , písm. b, d) odst. 2 tr. zák.) a odsouzen podle 2. trestní sazby tr. zák. Rakouské republiky k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a podle trestního procesního řádu k náhradě nákladů řízení. Rovněž bylo rozhodnuto, že podle tr. ř. bude pokračováno ve výkonu uloženého trestu, jehož konec je stanoven na 23. 10. 2009, bez jeho přeměny.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal odsouzený J. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 11. 20008, sp. zn. , tak, že z podnětu odvolání odsouzeného podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 452 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že se uznává na území České republiky na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21. 3. 1983, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., a , odst. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob ze dne 18. 12. 1997 (č. 167 a sdělení Ministerstva zahraničních věcí m. s.), rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. m, jímž byl J. K. uznán vinným ze spáchání zčásti dokonaného a zčásti ve fázi pokusu trestného činu živnostenské krádeže vloupáním podle §, 128 odst. 1 č. 4, 129 č. 1 a č. 2, 130 2. sazby 2. případu a trestního zákona Rakouské republiky, což odpovídá právní kvalifikaci trestného činu krádeže podle , písm. d), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle k , písm. b, písm. d) odst. 2 tr. zák.) trestního zákona České republiky, a to pro skutky v citovaném rozsudku blíže popsané. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a podle trestního procesního řádu Rakouské republiky k náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud rovněž rozhodl, že podle § 451 odst. 3 tr. ř. bude pokračováno ve výkonu uloženého trestu, jehož konec je stanoven na 23. 10. 2009, bez jeho přeměny.

Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, byl tedy výše uvedený rozsudek Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. m, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v dříve platném § 453 tr. ř.

I když se současná úprava § 4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. , 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouské republiky (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie , který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát a to podle pravidel analogie (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. ). Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 23. 2. 2023 přitom vyplývá, že u odsouzeného J. K. je pod body 9) a 10) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem.

A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací i v případě odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. , ohledně zaznamenání údajů o předmětném cizozemském odsouzení J. K. do evidence Rejstříku trestů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 3. 2023

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu