Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 975/2023

28 Cdo 975/2023-498

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) H. S., narozené XY, bytem XY, b) I. M., narozeného XY, bytem XY, c) L. K., narozené XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, a d) M. P., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3 – Žižkov, Husinecká 1024/11a, o převodu jiného zemědělského pozemku oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) až c) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2022, č. j. -430, takto:

O d ů v o d n ě n í :

1. Usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. -430, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o procesním nástupnictví na žalující straně ( a 2 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) tak, že namísto původní žalobkyně b) A. P. [narozené XY, naposledy bytem XY] bude – vedle dosavadních žalobců H. S. a I. M. – v řízení pokračováno s L. K., narozenou XY, bytem XY, a M. P., narozeným XY, bytem XY.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem tak rozhodl jako soud odvolací ve věci, v níž žalobci uplatňují právo na převod jiného (náhradního) zemědělského pozemku podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, v situaci, kdy vyšlo najevo, že původní žalobkyně b) A. P. v průběhu odvolacího řízení (jehož předmětem byl přezkum rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 8. 2019, č. j. -287), zemřela.

3. Povaha věci, jejímž předmětem je majetkový nárok přecházející na dědice, podle odvolacího soudu umožňuje v řízení pokračovat a procesními nástupci za odvolacího řízení (dne 19. 12. 2020) zemřelé žalobkyně b) A. P. (jež ztratila způsobilost být účastnicí řízení; ) jsou podle všichni její dědici, dcera zůstavitelky L. K. a zůstavitelčin syn M. P., jimž bylo potvrzeno nabytí dědictví – usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2021, č. j. -92, kterým byla schválena dědici uzavřená dohoda o rozdělení pozůstalosti.

4. Usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví napadli dovoláním žalobci a) až c). Nesprávnost rozhodnutí spatřují v tom, že soud – navzdory učiněným zjištěním, jež se podávají z rozhodnutí soudu o schválení dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti a potvrzení nabytí dědictví, dle kterého převzala právo na poskytnutí náhradních zemědělských pozemků toliko pozůstalá dcera L. K. – povolal do řízení jako procesní nástupce v rozporu s ustanovením oba dědice zemřelé žalobkyně A. P. Proto žalobci navrhují, aby zmíněné pochybení bylo reparováno změnou napadeného usnesení (v tom směru, že v řízení bude pokračováno toliko s L. K. coby procesní nástupkyní původní žalobkyně b/), případně jeho zrušením a vrácením věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Se závěry obsaženými v napadeném usnesení, v němž je označován za dalšího procesního nástupce zemřelé žalobkyně b), nesouhlasí ani M. P. (jak plyne i z obsahu jeho podání z 22. 8. 2002, v němž požaduje ukončení své účasti v řízení s ohledem na výsledky pozůstalostního řízení).

6. Žalovaná proti usnesení o procesním nástupnictví námitky nevznáší.

7. Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (žalobci, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno), zastoupenými advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje povinné náležitosti podle

8. Dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť jím bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka.

9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

10. Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

11. Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.

12. Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

13. Povahou věci se z hlediska ustanovení věty první rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.

14. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde; usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé fyzické osoby jako s dědicem, soud přijímá s výhradou změny poměrů (přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. ).

15. Podává-li se z odvolacím soudem učiněných zjištění, že v době jeho rozhodování o procesním nástupnictví žalobkyně A. P. (ztrativší úmrtím dne 19. 12. 2020 způsobilost být účastnicí řízení; ) již zde bylo pravomocné rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví podle současně schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (dle obsahu spisu rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 9. 2021), podle níž právo na poskytnutí náhrady za nevydané pozemky z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy – Pozemkového úřadu ze dne 10. 10. 2002, č. j. PÚ 580/02, nabývá výlučně dcera zůstavitelky L. K. (jež tak sama vstoupila do práva žalobkyně A. P., o které v tomto řízení jde), neobstojí v konfrontaci s uvedeným odvolacím soudem přijatý závěr, že procesními nástupci žalobkyně ve smyslu jsou oba její dědici, tedy vedle L. K. i syn zůstavitelky M. P.

16. Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí [ ].

17. V situaci, kdy pro žalobce d) je usnesení dovolacího soudu rozhodnutím, jímž se pro něj řízení končí, v poměru k němu bylo rozhodováno i o nákladech dovolacího řízení a jemu předcházejícího odvolacího řízení (srov. , věta první, a 2, věta první ); vycházeje z obsahu spisu však tomuto žalobci ani žalované žádné účelně vynaložené náklady (o jejichž náhradě by bylo lze uvažovat) nevznikly. V případě ostatních účastníků lze o nákladech řízení rozhodnout v rozhodnutí, kterým se řízení končí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 4. 2023

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu