Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3856/2022

33 Cdo 3856/2022-370

USNESENÍ

HOSPIMED, spol. s r.o.

Oblastní nemocnice Kolín, a.s., nemocnice Středočeského kraje

, se sídlem v Kolíně, Žižkova 146, identifikační číslo osoby 27256391, zastoupené Doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o zaplacení 1 524 192,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. -308, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 17 811 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Marka.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 12. 2021, č. j. -261, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 524 192,51 Kč, řízení zastavil v rozsahu, ve kterém se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 524 192,51 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 6. 2022, č. j. -308, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 27. 12. 2011 účastnice uzavřely kupní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka zdravotnické technologie a mobiliáře, zajištění instalace, servisu a podpory technologie v rámci veřejné zakázky Technologie pro objekt SO 04 – Pavilon N – Oblastní nemocnice Kolín, a.s. Přestože žalobkyně sjednané plnění řádně poskytla a žalovaná je bez výhrad převzala, uhradila žalobkyni pouze část kupní ceny. Zbývající část neuhradila včas, neboť financování projektu bylo pozastaveno vzhledem k trestnímu řízení v tzv. „kauze Rath“. Žalovaná namítala, že žalobkyně veřejnou zakázku ovlivnila a uzavřená kupní smlouva je proto absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ve vztahu k příslušenství původního nároku žalovaná argumentovala jednáním žalobkyně v rozporu s poctivým obchodním stykem. V průběhu řízení žalovaná žalobkyni kupní cenu doplatila. Kupní smlouvu, kterou účastnice uzavřely dne 27. 12. 2011, odvolací soud poměřoval ustanoveními a násl. , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Dovodil, že zatímco žalobkyně podle smlouvy řádně plnila, tj. dodala žalované předmět plnění, žalovaná svou smluvní povinnost zaplatit řádně a včas sjednanou cenu za poskytnuté plnění nesplnila. Nepřisvědčil námitce žalované, že předmětná kupní smlouva se příčí dobrým mravům; důvody neplatnosti smlouvy neshledal. Ohledně sjednané kupní ceny (v souvislosti s posouzením, zda byla ve výběrovém řízením určena v objektivně přijatelné - obvyklé - výši k požadované kvalitě) uzavřel, že jde o cenu obvyklou, která nezakládá vzájemný nepoměr stran v plnění. K výhradě žalované, která v konání jednatele žalobkyně spočívajícím v ovlivnění veřejné zakázky a poskytnutí úplatku před uzavřením kupní smlouvy spatřovala porušení dobrých mravů, odvolací soud poznamenal, že v době rozhodnutí neexistoval pravomocný (odsuzující) rozsudek, kterým by byl vázán ( , , v rozhodném znění). Kromě toho neshledal, že by žalobkyně jakkoliv ovlivnila obsah kupní smlouvy nebo že by smlouva žalovanou znevýhodňovala oproti stavu, kdy by ji uzavřela s jiným subjektem účastnícím se veřejné soutěže.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. K posouzení předkládá právní otázku, která podle jejího přesvědčení dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to „zda neplatnost právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu , , musí být posuzována výhradně vzhledem k jeho obsahu či účelu, anebo též vzhledem k okolnostem, za nichž byl právní úkon učiněn“. Odvolacímu soudu vytýká, že při posouzení, zda kupní smlouva uzavřená dne 27. 12. 2011 je platným právním úkonem, nezohlednil, že k jejímu uzavření mělo dojít v důsledku „nemravného“ jednání spočívajícího v tom, že průběh a výsledek veřejné zakázky byly ovlivněny poskytnutím úplatku.

Žalobkyně má rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že se Nejvyšší soud doposud nezabýval otázkou, zda se posouzení platnosti právního úkonu vztahuje výlučně k jeho obsahu. Již v rozsudcích ze dne 29. 4. 1999, sp. zn. , a ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. , Nejvyšší soud přijal a odůvodnil právní závěr, že absolutní neplatnost právního úkonu podle § 39 obč. zák. pro jeho nedovolenost nastává v těchto případech: 1) právní úkon svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu (jde tedy o právní úkon contra legem), 2) právní úkon obchází zákon (jde o právní úkon in fraudem legis), 3) právní úkon se příčí dobrým mravům (contra bones mores).

Absolutní neplatnost kupní smlouvy uzavřené 27. 12. 2011 žalovaná zakládá na tom, že došlo k trestněprávnímu jednání spočívajícímu v ovlivnění průběhu a výsledku veřejné zakázky; protože takové jednání je v rozporu s dobrými mravy, nelze předmětnou kupní smlouvu považovat za platnou. Odvolacímu soudu přitom vytýká, že nepřihlédl k jejímu odsouzení. Přehlíží, že na posouzení platnosti dotyčné smlouvy z hlediska ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky není napadené rozhodnutí založeno, neboť podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí neexistovalo pravomocné rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo ho spáchal. Odvolací soud se zabýval námitkou neplatnosti kupní smlouvy s přihlédnutím k výši sjednané kupní ceny, a posuzoval, zda výkon práv z (platné) smlouvy není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, přičemž závěry, k nimž v tomto směru dospěl, nebyly dovoláním zpochybněny.

Nebylo-li zpochybněno, že k datu rozhodování odvolacího soudu nebylo v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. pravomocně rozhodnuto o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo ho spáchal, nemohou se prosadit námitky dovolatelky, že se odvolací soud nezabýval tím, zda takové trestněprávní jednání mělo dopad na platnost uzavřené smlouvy. K tomu, že po vydání napadeného rozsudku bylo dotyčné trestní řízení pravomocně skončeno, dovolací soud přihlédnout nemohl ( ).

Otázku závaznosti pravomocného rozhodnutí o spáchání trestného činu pro posouzení platnosti smlouvy, vyřešil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. ; dovodil, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že i pokud by bylo v trestním řízení rozhodnuto, že žalobkyně poskytla úplatek za účelem získání veřejné zakázky, nečiní toto její jednání naplňující znaky skutkové podstaty zločinu podplácení podle , odst. 2 písm. a) kupní smlouvu neplatnou z důvodu „ovlivnění samotného jejího obsahu či rozsahu v ní sjednaných práv a povinností“. V rozsudcích ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že porušení pravidel chování ukládaných předpisy veřejného práva způsobuje následky předvídané ve zmíněných veřejnoprávních předpisech a porušitel je povinen strpět sankce jimi upravované, toto porušení však není důvodem neplatnosti souvisejících právních úkonů učiněných podle práva soukromého.

V souvislosti s námitkami, že „soudy rezignovaly na širší posouzení relevantních okolností a na dodržení závazných procesních postupů charakterizujících spravedlivý proces“ a že „důsledkem rozhodnutí soudů je situace, ve které žalobkyně může pod ochranou soudů těžit ze své vlastní nepoctivosti“, dovolatelka neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno, ani neuvádí, v čem v tomto směru spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak v této části trpí vadou, kterou již nelze odstranit ( ).

Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 15. 3. 2023

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu