Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 362/2023

30 Cdo 362/2023-139

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2022, č. j. -97, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2022, č. j. -99, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. -111, takto:

se zastavují

.

II. Dovolací řízení se v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. -111, zastavuje.

III. Dovolání se v rozsahu, v němž směřuje proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2022, č. j. -111, odmítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. -97, zamítl návrh žalobce na přerušení řízení.

Usnesením z téhož dne, č. j. -99, soud prvního stupně zastavil řízení o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2021, č. j. -43 (výrok I), zastavil řízení o dovolání žalobce ze dne 14. 6. 2021 (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2021, č. j. -43 (výrok III), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. -67 (výrok IV) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. -67 (výrok V).

Usnesením identifikovaným v záhlaví Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. -97 (výrok I usnesení odvolacího soudu), usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. -99, potvrdil ve výrocích I, IV a V a ve výrocích II a III je zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu, tak jako i obě usnesení soudu prvního stupně napadl žalobce dovoláním ze dne 1. 8. 2022, které Nejvyšší soud projednal, resp. rozhodl o něm, podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání podle není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

Podle dovolání podle není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.

Z ustanovení vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; podle ustanovení je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení o dovolání proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. -97, a ze dne 18. 1. 2022, č. j. -99, podle a zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti výroku II usnesení soudu odvolacího, v části, v níž byly potvrzeny výroky I a IV usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. -99, není objektivně přípustné podle výše citovaného Dovolání proti výroku II usnesení odvolacího soudu, v části, v níž byl potvrzen výrok V usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. -99, pak není objektivně přípustné podle výše citovaného ustanovení Dovolání proti té části výroku II usnesení odvolacího soudu, jíž byly zrušeny výroky II a III usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2022, č. j. -99, není objektivně přípustné podle výše citovaného Proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání podle odmítl.

Co se týče dovolání žalobce v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, je třeba uvést následující.

Z obsahu dovolání (ani z obsahu spisu soudu prvního stupně) nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení ( ), a nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o tomto dovolání.

Žalobce v průběhu řízení před soudy nižších stupňů opakovaně žádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů (a to i pro dovolací řízení), aniž by dokládal dostatečně své majetkové poměry, resp. dostatečně odůvodnil, proč není schopen soudní poplatek zaplatit. Z tohoto důvodu nebylo jeho první žádosti vyhověno (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2021, č. j. -26, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2021, č. j. -43, proti nimž směřující dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2022, č. j. -116, odmítnuto). Další obdobné žádosti nebylo vyhověno z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva žalobcem (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2021, č. j. -80, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. -90).

Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů v tomto řízení, jakož i z rozhodovací činnosti dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. , 2972, 2973, 2974, 2975/2022, nebo usnesení ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. , 2734, 2735 a 3184/2022) se nadto podává, že žalobce o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce z řad advokátů žádá v desítkách řízení a byl již nesčetněkrát marně vyzýván k osvědčení tvrzení o svých majetkových a výdělkových poměrech.

Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s y, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. , či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. ; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. ). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva ( ), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle a nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ).

V situaci, kdy Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro to, aby mu byl ustanoven advokát pro řízení o dovolání, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání v rozsahu směřujícím proti výroku I usnesení odvolacího soudu podle věty třetí zastavil.

Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 3. 2023

JUDr. David Vláčil předseda senátu